Novinky z astronomie
pokračování sedmé

[ "Einsteinův prstenec" | Pojmenujte sondu | Sledujeme vznik planetární soustavy | Sonda Ulysses dokončila oblet Slunce]

MERLIN a HST objevily "Einsteinův prstenec"
Einsteinův prstenec
[31.22 Kb, 518 x 740]
Astronomové objevili pomocí radioteleskopu MERLIN [http://www.jb.man.ac.uk/merlin] a Hubbleova kosmického teleskopu (HST) [http://oposite.stsci.edu] tzv. "Einsteinův prstenec", což je gravitační efekt předpovězený Albertem Einsteinem jako důsledek Obecné teorie relativity. Snímek pořízený HST ukazuje takto kompletní prstenec obklopující galaxii, která jej vytvořila, vůbec poprvé v historii. Tento efekt je kosmickým přeludem, který je způsoben gravitací masívní galaxie, jež ohýbá elektromagnetické záření objektu ležícího za ní, čímž působí jako gravitační čočka. Ve vzácných případech leží vzdálený objekt, tato galaxie i pozorovatel v jedné přímce a pak vznikne tento úplný prstenec. Rozměr prstence na obloze je maličký - pouhá úhlová sekunda. Atmosférické rozmazání číní pozorování jemých detailů velmi obtížným pro pozemské dalekohledy. Vědci proto použili kosmický teleskop a 220 km široký radioteleskop MERLIN. MERLIN (neboli the Multi-Element Radio Linked Interferometer Network) se skládá ze šesti radioteleskopů nacházejících se na území celé Anglie.Celý radioteleskop má rozlišení lepší než 50 úhlových milisekund, což je o trochu lepší než rozlišení HST

V horní části obrázku je ukázán snímek pořízený HST. Vidíme zde vzdálenou galaxii 1938+666, která je zobrazena jako prstenec jinou galaxií. Galaxií "čočkou" je pak světlá skvrna v centru prstence. Snímek byl získán v infračervené oblasti spektra pomocí přístroje NICMOS. Dolní snímek je pořízen pomocí radioteleskopu MERLIN a ukazuje rádiový zdroj 1938+666, který se nachází uvnitř vzdálené galaxie. Prstenec není úplný, což znamená, že rádiový zdroj neleží na spojnici pozorovatel-"čočka"-zdroj. Jelikož "čočka" neobsahuje žádný rádiový zdroj, není na tomto snímku zaznamenána. Oba snímky jsou počitačově převedony do nepravých barev.

Zpět na počátek (Podle University of Manchester Press Release ze dne 30. března)


Pojmenujte sondu!
Einsteinův prstenec
[53.68 Kb, 375 x 298]
Kosmická agentura NASA hledá nové jméno pro sondu Advanced X-ray Astrophysics Facility (AXAF) [http://snail.msfc.nasa.gov/AXAF/AXAF.html], jejíž vypuštění je plánováno na 3. prosince letošního roku pomocí raketoplánu Columbia. AXAF je třetí z řady velkých kosmických observatoří po Hubble Space Telescope a Compton Gamma Ray Observatory . Na oběžné dráze bude sledovat horké turbolentní oblasti vesmíru, kde rentgenové záření vzniká.

NASA vyhlásila soutěž, které se mohou zúčastnit lidé z celého světa a navrhnout nové jméno pro observatoř. Navrhována mohou být jména osob (nežíjících), míst, názvy z historie, mytologie či fiktivní názvy. Nesmí se vyskytovat pojmenování minulých misí NASA či jiných agentur. Každý návrh by měl obsahovat vysvětlení podané několika větami. První cenou je návštěva Kennedy Space Center na Cap Canaveral na Floridě s cílem zhlédnout počátek této mise. Odměněno bude i dalších deset návrhů a navíc každý zúčastněný dostane plakát observatoře AXAF. Podrobnosti naleznete na stránce [http://asc.harvard.edu/contest.html], kde je i formulář pro podání návrhu. Návrhy jsou přijímány do 30. června.

Zpět na počátek (Podle NASA Press Release 98-63 ze dne 16. 4. 1998).


Sledujeme vznik planetární soustavy
HR 4796
[48.00 Kb, 516 x 516]
Tým pracující s Keck II telescope [http://http://www2.keck.hawaii.edu:3636] učinil objev, který se považuje za nejjasnější důkaz tvorby planetární soustavy v blízkosti hvězdy. Jedná se o hvězdu HR 4796 vzdálenou 220 světelných let od Slunce a nacházející se v souhvězdí Kentaura [http://cougar.jpl.nasa.gov/HR4796/hr4796.html]. Snímek pořízený pomocí kamery citlivé v infračerveném oboru ukazuje prachový disk okolo hvězdy. Uvnitř disku je prázdná oblast, která mohla vzniknout, když se materiál spotřeboval na tvorbu planet. Zdá se, že je pozorován konec hlavní fáze formování nových planet. V současné době mohou vznikat ze zbytků materiálu na okraji disku komety. Podle objevitelů se podařilo nalézt chybějící článek ve vývoji planetárních soustav, tedy mezi disky kolem velmi mladých hvězd a disky dospělých hvězd s již obíhajícími planetami. Disk má průměr zhruba 200 AU, prázdná oblast 100 AU, což je číslo srovnatelné s rozměry Sluneční soustavy. Objev byl učiněn nezávisle i na observatoři Cerro Tololo v Chile.

Snímek vlevo nahoře byl pořízen na vlnové délce 12 μm, na které září tělesa o pokojové teplotě. Proto je na snímku viditelná hmota nacházející se pouze v těsné blízkosti hvězdy. Snímek vpravo nahoře ukazuje situaci na vlnové délce 21 μm, na které září mnohem chladnější hmota, takže vidíme zbytky po tvorbě planet. Obrázek vlevo dole je 2x zvětšená počítačová simulace hvězdy HR4796. Hvězda je viditelná uprostřed snímku. Na posledním snímku (vpravo dole) je pak počítačová simulace ukazující, jak by tento disk měl vypadat pozorovaný Keckovým dalekohledem. Srovnejte se snímkem na 21 μm!

Zpět na počátek (Podle JPL Press Release ze dne 21. dubna 1998.


Sonda Ulysses dokončila oblet Slunce
Ulysses
[50.09 Kb, 480 x 383]
Po 3.8 miliardy km dlouhé cestě dokončila sonda Ulysses oběh okolo Slunce. Sonda byla vypuštěna 6. října 1990 z raketoplánu Discovery. Jejím cílem byl průlet nad oběma póly Slunce. K uvedení na potřebnou dráhu bylo využito gravitačního pole planety Jupiter. Blízký průlet se uskutečnil 8. února 1992. V období červen-říjen 1994 následoval průlet nad oblastí jižního pólu Slunce a o rok později nad severním pólem. Nyní se sonda vrátila zpět do vzdálenosti oběžné dráhy Jupitera a momentálně se nachází s největší planetou v opozici. Vzhledem k dobrému stavu sondy bylo rozhodnuto o uskutečnění druhého průletu nad polárními regiony Slunce. Během prvního obletu bylo Slunce v minimu své aktivity, naopak v průběhu druhého průletu bude na vrcholu 11letého cyklu aktivity. Ulysses je vůbec první sondou, která zkoumá polární oblasti Slunce.

Sonda je vybavena devíti přístroji určenými k detekci slunečního větru a magnetického pole, které vytvářejí heliosféru, k detekci kosmického záření přicházejícího z Galaxie, rádiových signálů ze Slunce, planet a heliosféry, či "cizých" atomů a prachových částic přicházejících z kosmického prostoru. Přístroje zaznamenaly např. 3 skupiny částic, z nichž nejpočetnější jsou nízkoenergetické pocházející ze Slunce, druhou skupinu tvoří energetičtější, ale méně četné částice mající svůj původ v oblastech vně zemské dráhy a třetí nejvíce energetické a zároveň nejvzácnější částice pocházející z mezihvězdného prostoru. Dále byly zjistěny velké rozdíly mezi rovníkovými a polárními oblastmi na Slunci a to jak v rychlostech slunečního větru, tak i v intenzitách magnetického pole. Podrobnosti o těchto a řadě dalších výsledků prvního oběhu jsou k dispozici na [http://ulysses.jpl.nasa.gov/ULSHOME/ULSHOME.html].

Zpět na počátek (Podle JPL Press Release ze dne 17. dubna 1998.


Pavel -NewI'm- Koten
30. dubna 1998
Počet návštěv -

Zpět na ASTRO