amber.zine -- http://amber.zine.cz

Dgai

Hibi

"Dgai?"

"Ano, pane?"

 

Po čtyři roky jsem musel říkat to zatracené "Ano, pane!"

Po čtyři dlouhé roky jsem se musel dívat, jak nenáviděná armáda thai Vautha kousek po kousku pohlcuje mou rodnou zemi. Dva roky z toho jsem se musel protloukat jako obyčejný voják a nevědět, kdy mě někdo v bitvě sejme zezadu; další dva roky mi trvalo, než jsem se z nižšího důstojníka propracoval až na tohle místo.

 

"Dgai?"

"Ano, pane?"

"Dgai, vidíte tady v podhůří tuhle malou pevnůstku? Myslím, že by nám mohla dělat problémy. Zařiďte to."

"Ano, pane!"

 

Právě ty dva roky mi trvalo, než jsem se propracoval na místo dgaie, a dokonce až jako thaiova nejbližšího. Celé dva roky plné "Ano, pane!"

"Ano, pane!"

"Ano, pane!"

"Ano, pane!"

Ale byla to jediná cesta, jak zachránit mou zemi - odstranit thaie samotného. Jeho tak různorodá armáda držela pohromadě jen pod jeho charismatem a jeho zástavou. Až ta padne, nezůstane z jeho jednotek než stádečko tak akorát k rozprášení.

 

"Dgai?"

"Ano, pane?"

"Dgai, z našeho štábu unikají informace. Najděte mi toho špióna."

"Ano, pane."

 

Popravovat vlastního člověka, který vší svou snahou přinášel mé zemi aspoň částečky naděje a záchrany, bylo jednou z nejtěžších věcí, které jsem kdy musel udělat. A bez mrknutí oka.

Ale dva roky budování mi vynesly tak silnou pozici, že odvolat stráže před thaiovým stanem z důvodu nejvyššího utajení nebyl problém.

 

"Dgai?"

"Ano, pane?"

"Dgai, vezmete si první a druhou jízdní a okamžitě vyrazíte. Během noci objedete Rosengartu a přesně hodinu před polednem, bez ohledu na to, jak se bude bitva vyvíjet, vpadnete do protivníkova týla."

"Ano, pane!"

 

Budu kdy moci říct, že jsem vedl rozhodující úder v jedné z nejkrvavějších bitev Vauthovy války, když to byl útok proti mým vlastním lidem?

Jak ospravedlním smrt větší části naší severní armády?

Ale moje mise vyžadovala oběti. Protože pokud bych ji nedokončil, místo "pouhých" stovek mrtvých by padla za oběť celá má domovina. Musel jsem se obrnit trpělivostí a opatrností, a i při vědomí stovek vdov a sirotků, které mám na svědomí, neudělat chybu a dokončit svůj plán.

A po čtyřech krvavých letech být úspěšný.

 

"Dgai?"

Sňal jsem přilbu s pyšným bílým chocholem, odznakem mé hodnosti.

"Ne, pane."


amber.zine -- http://amber.zine.cz