Vrátili jsme se k vrtulníku a s ním zpět do Berlína. Tam jsem vyložil své přátele, natankoval palivo a opět se vrátil do Washingtonu.
       Měl jsem k jednání formální pověření vydané na radnici Nového Berlína, kde jsem zastával místo primátora. Nikdo tam nebyl zvolen, ale termín prvních řádných voleb na Nové Zemi se rychle blížil a všichni jsme měli velikou šanci, že touto demokratickou cestou budeme potvrzeni.
       První jednání se Spojenými státy bylo stručné a neslo se čistě v obchodním duchu.
       Přivezl jsem vrtulníkem na jednání prvních čtyřiašedesát tisíc dávek küfferlinu jako náhradu za péči, kterou Amerika v nejhorších dobách Němcům poskytla. Bylo to velmi ironické, ale nešť. President to spolkl, aniž hnul brvou.
       Další léky měly být dodávány za peníze. Dohodl jsem, že se platby uskuteční přes neutrální banky. Ihned po zaplacení dodáme odpovídající množství léku rovnou do Spojených států. Současně jsem dojednal propuštění uvězněných Němců; na kauci tří milionů dolarů za osobu, což představovalo sto injekcí küfferlinu. Americké soudy měly ke každému odsouzenému dávat i kopie jejich případů včetně rozsudků, aby bylo možné tyto rozsudky přezkoumat.
       Posledním bodem byla dohoda o turistickém styku mezi USA a Novým Německem. Tady byla dohoda omezena kapacitou. Hotely v Novém Berlíně nemohly pojmout všechny zájemce, ceny pobytů by dosáhly astronomických výšek. S tím se bohužel nedalo nic dělat nic jiného než vydat omezení délky pobytů: jeden měsíc na osobu a rok. Důležité bylo, že další jednání mohla snadno pokračovat a byla k nim oboustranná vůle.
       Z Washingtonu jsem potom odletěl do Švýcarska. Příslušné příkazy mě předběhly, takže jsem měl v jedné z bank založené konto a na něm několik miliónů amerických dolarů. Znamenalo to, že budu muset obratem navštívit Spojené státy a předat další bedny s lékem.
       Konečně jsem měl prostředky, které mi dosud chyběly. Ne že bych měl v Novém světě nouzi, ale marky byly platné právě jen tam. Na Zemi jsem potřeboval jinou měnu. Ihned jsem také navázal kontakt s počítačovými firmami a objednal jsem první várku výkonných počítačů se základním programovým vybavením. Pět mi jich rovnou naložili do kabiny, pro ostatní bych si měl přijet do týdne. Teprve po uzavření tohoto obchodu jsem si mohl oddechnout. Dojednal jsem rádiem povolení k přeletu do Čech s přistáním na letišti v Pardubicích a vyrazil přes věčně zasněžené Alpy.
*****