(přepis doc. Č. Zlatník)
        Hlasatelka: ..."Je-li to pravda, je to úžasné, není-li, je to dobře
        vymyšleno". Pořad, který se věnoval naukám esoterickým, jsme pod tímto
        poněkud lehkovážným názvem vysílali v době rudolfinských oslav. Polemika, kterou
        pořad vyvolal na internetových stránkách časopisu "Neviditelný pes" i
        dopisy, které jsme dostali, svědčily o závažnosti námi jen zlehka pootevřeného
        myšlenkového a názorového kolbiště. Věda kontra pavědy, racionální zkoumání
        světa kontra smyslové vnímání - padala tvrdá slova, nesmiřitelné odsudky,
        vášnivé obhajoby. V rámci cyklu "Naše téma" jsme připravili pořad, v
        němž se k ožehavému tématu vracíme. Od pondělí 26.ledna do pátku 30.ledna
        můžete poslouchat názory zajímavých osobností, které pozvala k diskuzi Helena
        Tyburcová. Pořad jsme nazvali "Hledání na konci tisíciletí aneb Věda kontra
        'pavědy'". Dnešní první část tématu hned po znělce začne výměnou názorů
        dvou vědců. 
        (Počátek tohoto úvodního slova není přesně zachycen - Č.Z.) 
        * * * 
        Grygar: Homeopatické léky - nejsou ani preklinicky ani klinicky testovány na
        specifickou účinnost, jsou pouze testovány na neškodnost. Všechny komise, které se
        zabývaly jednotlivými tvrzeními homeopatů, že to umí léčit, ukazují, že je to v
        nejlepším případě placebo-efekt a za třetí ty zisky těch společností, která
        vyrábějí homeopatická léčiva, jsou skutečně veliké. To je evidentní, prostě ty
        léky přece neobsahují vůbec nic než vodu a alkohol. A tohle se prodává za
        stokoruny. 
        Neubauer: ... mají ty léky úžasný účinek. 
        Grygar: ...no tak dobře, tak publikujte ... 
        N: ... to přece nikdo neopublikuje a proč by to taky dělal? Na světě je moc
        podivuhodných věcí a koincidencí. Pokud nemáte určitý pevný teoretický pohled,
        tak nemůžete mít žádné poznání, pouze konstatování, můžete mít dojem a
        nikoliv vědění, jak by řekl Platon. Já si připadám, jako člověk, který přišel
        jaksi z ostrova hluboko do vnitrozemí a je účasten debatám o tom, jestli ve vodě je
        možný nebo není možný život, jestli existují vodní zvířata. A teďka kdykoli
        něco řeknu nebo vydám svoje svědectví, tak mě řeknou, tak mi to jako ukažte a nebo
        mi to dokažte ... 
        G: ... ale jako, jestliže mluvím o vědě, tak věda přece je založena na
        nedokazatelných předpokladech, vždycky. 
        N: Notak tím spíš jiné předpoklady ... 
        G: ... právě ... 
        N: ... mohou odhalit úplně jinou stránku, skutečnosti, jak to že to nevíte? 
        G: No jak vidíte, nevím. 
        (Mluvili rychle, skákali si do řeči, nelze vše rozpoznat - Č.Z.) 
        Tyburcová: V tomto duchu se odvíjela řeč mezi dvěma vědci: filosofem, biologem
        profesorem Zdeňkem Neubauerem a astrofyzikem doktorem Jiřím Grygarem. Odlišují se
        nejen v pohledu na vědu, ale rozdílně chápou svět vůbec. Přesně to se nám hodí.
        Doprovodí svými úvahami téma tohoto týdne "Věda proti 'pavědám'" a sólo
        se utkají, řečeno sportovní mluvou, v závěrečných dílech. Možná vás to
        překvapí, ale stačí si uvědomit složení obyvatelstva zeměkoule. Podle Světové
        zdravotnické organizace je homeopatie druhým nejrozšířenějším oborem léčby na
        světe za tradiční čínskou a indickou medicínou. Po ní následuje herbalismus nebo
        herbalistika, chcete-li, tedy léčba bylinkami, a teprve na čtvrtém místě je pro nás
        běžná medicína. Doktor Miloš Rýc je ten, kdo k nám jako první pozval z Francie
        odborníky homeopaty. Založil Homeopatickou společnost a také Českou homeopatickou
        komoru, je ředitelem institutu Rhodon, přednáší obor na farmaceutických fakultách v
        Brně a v Hradci Králové, vyučuje lékaře homeopatii v celé České republice. 
        Rýc: Na planetě se naším způsobem léčby, čili tím chemickým nebo školním,
        tak jak ho známe my, léčí pouze 20% populace a 80% se léčí jinak a je naživu. Z
        toho by mělo plynout jakési memento, že ta naše klasická medicína, která je velice
        pyšná na své úspěchy, že to není medicína, na které by stál a s kterou by padal
        jaksi svět a život. 
        T: Kde stojí homeopatie, je to někde na pomezí fyziky a metafyziky? 
        R: No, to je těžká otázka, protože jsou případy v homeopatické praxi, které
        nepotřebují žádný řekl bych duchovní rozměr. Toho pacienta je možno léčit
        lékem víceméně se stejným přístupem jako to děláme v klasické medicíně a
        funguje to, čili ty běžné onemocnění známé každému. No a pak jsou složitější
        a složitější případy, které vyžadují čím dál hlubší ponoření se do
        skutečných příčin chorob a tam, já tomu nechci říkat esoterika, protože to je
        zavádějící, ale tam je třeba i jiný pohled na věci nejenom ten klasický, nechci
        tomu ani říkat materialistický, ale ten náš, kdy si na všechno lze šáhnout. Je
        prostě svět příčin a důsledků, které my nevidíme a který v některých
        případech hraje rozhodující úlohu. Takže homeopatie pokrývá celé spektrum
        medicínské a je schopna léčit teda i to nejbanálnější za použití našich očí a
        pak s kvalitou homeopata a komplikací léčeného případu je třeba nasazovat jiné
        pohledy a je to neuvěřitelně dramatický. 
        T: Vůči vědě nebo vzhledem k vědě podle vás všeobecně je rozšířeno, že
        homeopatie je alternativní léčba. 
        R: Homeopatie v mém pohledu by měla být léčba první volby a bavíme se o těch
        běžných případech, kdy pro mně homeopatie je především praktická každodenní
        medicína. Samozřejmě, že specifický případy můžou mít specifické postupy,
        které nemusí být zhusta nutně homeopatické, že jo, čili homeopatie nestojí nějak
        proti alopatický medicíně nebo klasický medicíně s tím, že pro mně je to přesně
        naopak, čili nejdřív by měl být pacient léčen homeopaticky a když není riziko z
        prodlení, tak pak až nějakým důrazným lékem třeba chemickým. A co se týče
        vědy, já nerozumím tomu co je vědecký, protože jestli je tím míněno, co
        považují místní jaksi jako odborníci za vědu, no tak pak homeopatie samozřejmě
        bude mít vždycky potíže se vyprofilovat, protože nemůže splnit kriteria, která
        jsou aplikovatelná na klasické léčebné postupy. Ale myslím, že věda zná dost
        příkladů lidí, kteří jaksi rozuměli oboum těm světům i tomu řekl bych
        homeopatickému i tomu klasickému. Čili já v tom nevidím žádný rozpor. 
        T: Už je to takový váš úděl opakovat trpělivě, na čem je založen léčebný
        systém Samuela Hahnemanna? 
        R: Pacientovi podáváme k léčbě takovou látku, která má schopnost vyvolat u
        zdravého jedince v pokuse podobné utrpení, to znamená podobné příznaky. A kupodivu
        takováto látka, je-li mu podaná, má schopnost tyto příznaky léčit, i když vůbec
        nesouvisí kauzálně s tím, co ta látka vyvolala, takže tam, kde pacient má
        například otok, který je narůžovělý a zlepšuje se přiložením studených
        obkladů, předepisujeme vysoce zředěný preparát připravený ze včely, jinými slovy
        preparát, jehož příznaky všichni známe, to je včelí píchnutí. 
        T: Mírně poučení ptáme se ... víme, že existují homeopatické typy. 
        R: Kdo si chce léčit třeba obyčejný běžný kašel nebo rýmu nebo bolení hlavy,
        tak k tomu nepotřebuju znát homeopatické typy . Existují tak zvané osvědčené
        indikace, kdy to funguje bez jakékoliv znalosti a kde si ten lék každý může najít.
        Na straně druhý, jakmile se bavíme o chronických nebo tak zvaně recidivujících
        čili opakovaně se vracejících onemocněních, tam musíme nasadit tak zvaný terénní
        lék, čili lék odpovídající jaksi konstituci toho pacienta. No, ten bývá zpravidla
        jeden. A tady to začíná být komlikovaný a mimo jiné do toho hledání zasahuje i
        typologie, kdy si všímáme jak ten pacient vypadá, jak se chová a kupodivu
        zjišťujeme, že všichni pacienti, kterým pomohl lék ... mají nějaké společné
        vlastnosti, že mají povahové vlastnosti a nějak společně vypadají, všichni jsou
        zimomřiví. Tak to nám pak umožňuje popsat následně takzvané citlivé typy a když
        už přijde ten klasik pacient, tak mu to nevěří, každý homeopat pak řekne, jestli
        tohle není sepie, ať visím. 
        T: Řekněte mi jak se propracujete k té diagnóze, k tomu že určíte ten typ,
        protože já sama jsem se našla ve všech a v žádném úplně definitivně. 
        R: No je to prostě vývojový proces homeopatie, ono se to nikdy nedá vůbec
        samozřejmě s jistotou říct, jestli ten pacient bude příznivě ovlivněn tím lékem
        nebo nebude. Navíc mezi homeopatickými léky existují určité vztahy, kdy léky jsou
        vůči sobě komplementární a pacient může být tím komplementárním lékem
        postrčen do obrazu jiného léku a on skutečně začíná reagovat jinak pak. Čili
        homeopatie je tak komplexní vývojová věda a platí v ní jedno základní a to je to,
        že se ten terapeut vyvíjí s těmi svými pacienty. Kolikrát mám pacienta třeba po
        půl roce a ať čtu jak čtu v tom svém chorobopise, nechápu, proč jsem mu ten lék
        předepsal. To se mi stává poměrně často. Prostě něco se posunulo a já zásadně
        nepředepisuji léky, když nevím, protože když si nejsem jistý nebo když nejsem
        vnitřně přesvědčen, že to je ten lék, tak pacientu nenapíšu nic anebo mu napíšu
        sacharum laktis, čili obyčejný placebo čili cukr neúčinnej. 
        T: Homeopatie staví duševno, jestli to tak mohu říci, nebo psychiku, nad hmotu a vy
        tady jste to řekl, že začínáte vždycky tím, co je na člověku vidět na první
        pohled. Tady asi bych měla připomenout, že jste původním vzděláním psychiatr, ale
        zajímalo by mě, jaké další obory se vám vlastně hodí nebo jsou potřeba pro to,
        abyste v tom člověku začal nějak číst. 
        R: Nepotřebujete jaksi věřit tomu, že duševno nebo duchovno dominuje hmotě,
        protože na ty běžný onemocnění mu pomůžete, aniž byste věřila čemukoliv, ale
        od určitého pohledu je nutné jako tu otázku si zodpovědět. Jestli upřednostnit ty
        příznaky, které jsou na těle a nebo se ptát, jestli tam není něco co jako ty
        příznaky určuje a taky se ptát, jestli ten pacient trošku jako nekličkuje, jako
        jestli nám těma příznakama nechce sdělit něco úplně jinýho. A není vždycky
        dobře pacienta léčit, což je velice obtížný na vstřebání. Samozřejmě nemyslím
        tím, že když má někdo něco smrtelnýho, že ho necháme umřít. Jenom říkám, že
        někdy je to velice ošemetný, třeba v kůži, všecko za každou cenu chtít vyléčit,
        to není vždycky dobře. V homeopatii vám pomůže jenom jedna jediná věc a to ten
        zdravý rozum a takovej ten selskej. Medicínský jenom potud, že si musíte u každýho
        pacienta rozhodnout, jestli ho budete homeopaticky léčit nebo ne. Je řada pacientů,
        který já paušálně posílám ke svým kolegům z klasické medicíny alopatické,
        protože prostě vím, že je to léčivý úkaz ta klasická medicína. Já nemám
        potíže jako připustit, že homeopatie neléčí všechno. No a jakmile zjistíte, že
        to homeopatický léčení, tak vedle zdravýho rozumu potřebuje znalost teda těch
        našich knih, těch materia medika, kde jsou obrazy těch léků, no a pak potřebujete
        jaksi nemít v sobě žádné velké bloky, které by vám znemožňovaly číst toho
        pacienta a to je největší problém. 
        T: A co když je má pacient? Potřebujete vy, je to důležité, vědět o něm co
        nejvíc ? 
        R: Takhle, já s těma pacientama trávím tak v průměru hodinku na tom prvním
        vyšetření, který nepovažuju za nejtěžší, nejtěžší je to druhý, když to
        první nefunguje, protože to pak vás samozřejmě staví před otázky. No ale s čím
        bych si neměl plíst homeopatii, s psychoterapií. Homeopatie jako jaksi má být
        úderná léčebná metoda a měla by ta hodina stačit, ale nedá se to paušalizovat, s
        někým je třeba si povídat, než se tam zas něco odehraje, tak uplyne půlhodina. Je
        to individuální a něco musíte u toho pacienta jako začít číst. Já prostě to ani
        neumím moc popsat, vstupuje do hry jako něco, co zná třeba psychoanalýza. Existují
        jakýsi přenosový mechanismy, kdy vy si začínáte něco odehrávat na svým pacientovi
        a on na vás. A je to prostě vývojový proces, jehož cílem není to, aby všichni byli
        obohaceni tím, co se rozehrává, ale aby pacientovi se ulevilo v těch jeho potížích,
        což vypadá, jako že homeopatie vlastně nic neléčí, že si s pacientem ten terapeut
        povídá a pak mu napíše jako nějaký homeopatikum. Zajímavý je, když začínají
        pod vlivem toho takto vedeného způsobu léčby mizet naprosto jasný somatický
        tělesný potíže. Tehdy prostě pochybnosti padaj. 
        T: Teď uděláme takovou malou výhybku. Já vám pustím názory budoucích
        lékařů, skoro lékařů, vlastně teď jednoho ... . Ptala jsem se mediků, co si
        myslí nejenom o homeopatii, ale o alternativě vlastně ve filosofickém smyslu slova, co
        si myslí o sporu vědy a tak zvaných nevědeckých disciplin. 
        Student: Věda a nevědy, protože nerad používám slovo "pavěda", což je
        hanlivý výraz apriori, ale nevědy a nevědecké metody, často stojí proti sobě
        záměrně a z nedostatku pokory z obou stran. Tyto věci se doplňují a samozřejmě
        každá léčba i její světonázor a tak - potřebuje vyváženost. Potřebuje tedy
        jaksi vědecký přístup, což by třeba charakterizovala nebo představovala klasická
        západní medicína a psychický přístup k člověku, k celému člověku, což
        představuje třeba východní medicína. Mnoho těchto alternativních metod se tváří
        vědecky právě z toho důvodu, aby přilákaly, máme třeba obory jako homeopatie nebo
        klastrová medicína, kde tedy efekt skutečně fakticky prokázán nebyl a zde se taky
        musí tedy připomenout, že tyto metody jsou obrovský byznys. Lidé nejsou ochotni
        zaplatit deset korun za acylpirin, ale jsou ochotni zaplatit tisíce a tisíce za jaksi
        alternativní metody. Zde ovšem paradoxně alternativní metoda pomohla medicíně v tom,
        že upozornila na to, že vědecká metoda nestačí při léčbě člověka, že je
        potřeba zdůraznit celost člověka a neléčit papír nebo výsledky nebo nemocný
        játra, ale celého člověka. 
        T: Homeopatie a byznys, farmaceutický průmysl, eventuelní jeho nepřímé
        ovlivňování. Nedůvěra Čechů ta je příslovečná, že se domnívají, že je tady
        zase nějaký obor, kde si všichni chtějí hlavně vydělat peníze. 
        R: Problém našich odpůrců je v tom, že argumentují svojí nevědomostí. Čili
        oni argumentují, že homeopatie nebyla doložena. Je mi prostě líto, účinek
        homeopatie sice nebyl doložený metodami, které jaksi klasická medicína jí chce
        implantovat, což nejde, ale doložen byl, takže to je první nesmysl. Hovořit o byznysu
        zase může jenom ten, kdo to prostě někde zaslech a teďka to jako opapouškuje. Ve
        Spojených státech například, což je země, kde se shodujem, že byznys je naprosto
        vůdčí, v celkovém vyjádření obratovém se homeopatie na farmaceutickém průmyslu
        podílí jedním promile, ne jedním procentem, jedním promile! To znamená, tvrdit, že
        homeopatie je velký byznys a nevzpomenout u toho, že rozpočty největších chemických
        farmaceutických koncernů přesahují rozpočty zemí jako je ta naše, jako státních
        rozpočtů, to prostě je samozřejmě nekorektní. Čili, jestli je dneska něco v
        medicíně byznys, tak to teda není homeopatie. Protože když jste šikovný homeopat,
        předepisujete léků málo. Nejšikovnější homeopati předepisují třeba jenom jeden
        lék, což ovšem, pozor, vůbec nevypovídá nic o tom, že jsou to dobří homeopati,
        vždycky je důležitý výsledek. A když dám pacientovi deset kuliček pod jazyk a ten
        lék trefím, tak ten účinek trvá třeba řekněme měsíc, dva, tři i půl roku, což
        je optimální případ, ne vždycky se to podaří. Ale rozhodně to prostě není o
        velikým byznysu tisíce a tisíce, čili to je další věc. A co se týče toho
        argumentu, že jaksi klasická medicína se má víc dívat na člověka celostně nebo
        holisticky, no tak to je její problém, ať se dívá. Čili jestliže někdo mě
        okopíruje a bude se na pacienta dívat jinak než na papír, tak ať tak činí a bude to
        jenom ku prospěchu věci i když mi není jasný, co to změní na jeho způsobu léčby.
        
        T: Pro představu, když tedy přijde pacient, teď si pustíme za chvilku jednu
        ukázku, jednu zkušenost s homeopatií, kolik ho, já nevím, jestli se to dá říct v
        průměru, kolik ho stojí ta léčba? 
        R: To je hrozně obtížný říct, protože přijde na to, s čím jde. Ale když
        přijde matka s dítětem s věcí, která je úplně banální, no tak vzhledem k tomu,
        že homeopatii v Čechách nikdo nehradí, protože pacient si hradí v plné výši
        vyšetření i léky, tak zaplatí vyšetření u lékaře, který je různý, to může
        stát řekněme okolo pěti set korun v průměru a zaplatí léky, které stojí zhruba
        jedna tuba kolem čtyřiceti až padesáti korun, tak třeba šest set korun, řekněme. 
        Maminka: Homeopatie určitě naší rodině pomohla, já jsem se s ní setkala poprvé
        asi před těma čtyřma rokama, kdy můj syn měl atopický exém a já jsem se snažila
        mu všemožně pomoct a když to nešlo různě na kožních odděleních a alopatickou
        léčbou, tak jsme se obrátili na homeopatii. I když jsem zpočátku tomu moc
        nevěřila, protože ty kožní problémy bývají velice problematické a já ze svého
        okolí znám spoustu, spoustu především dětí s tím atopickým exémem, takže jsem
        se tam obrátila jako na takovou poslední pomoc. Po dvou měsících měl potom úpravu
        těch léků a začalo to zabírat a, abych to zkrátila, tak po roce měl tu kůži
        čistou. Já nevím, proč třeba tu homeopatii zavrhuje spousta lidí a především
        třeba i lékařů, když ty výsledky tady jsou a nevím proč se k ní obrací zády. Na
        pohotovosti u lékaře, kdy mému dítěti lékař předepisoval antibiotika a já jsem se
        na to netvářila zrovna moc, protože jsem věděla, že stejnou nemoc nevyléčili
        homeopaticky, takže mi třeba řekl, že homeopatie není léčba, ale je to víra a že
        je naprosto k ničemu. Já jsem ten jeho názor nevyvracela, ale myslím si úplně něco
        jiného, protože s homeopatií mám úplně jiné zkušenosti. Nejsem sice lékařka, ale
        jsem maminka dvou malejch dětí a homeopatie úspěšně používám. Teď už nejen při
        léčení exémů, ale při běžných dětských nemocech nebo teď třeba při různých
        těch virózách a je to fantastický. 
        T: Takže tady padlo slovo "víra". A potom zaslechla jsem taky názor, že
        homeopatie je záhadná i pro samotné homeopaty. 
        R: No tak, ta první věc, kolik je v ní víry. Vůbec žádná, homeopatii můžou
        dělat bezvěrci jako věřící. No a ta druhá věc, to je naprostá pravda. Jako
        homeopatie, kdybych měl mluvit sám za sebe, čím víc se tomu věnuji, tím míň tomu
        rozumím. Čili já se dostávám do systému určitých zkušeností, které jsou
        nepřenosný nebo nesdělitelný a kladu si spoustu otázek, na který jaksi neexistuje v
        žádný učebnici nějaká odpověď. Čili homeopatie je pro mně velice záhadná
        tajemná věc. 
        T: Asi by bylo v tom případě dobré říci, jaká jsou tam rizika a kam až může
        homeopatie jít, co všechno může léčit. 
        R: No, homeopatie rizika v tom chemickém slova smyslu nemá, jako z hlediska
        vedlejších účinků, že by pacient měl nějakou reakci na léky nežádoucí nebo
        něco, protože je to léčba jak jsem říkal vysoce zředěnými látkami a ve
        výsledným produktu není z chemického hlediska nic, co by mohlo vyvolávat ten
        nežádoucí vedlejší účinek v chemickým slova smyslu. Takže je to léčba
        informativní a riziko je jediný, že když jaksi netrefíte správný klíč pro
        správný zámek, čili nepodáte správnou informaci správnému organismu, tak se
        nestane vůbec nic, což někdy ta choroba pak zase progreduje dál a skutečně pacient
        je neléčen. 
        T: Já mám v ruce čerstvý výzkum z Institutu pro výzkum veřejného mínění.
        Týká se také homeopatie mimo jiné. Homeopatické léky jako léčebnou metodu kladně
        hodnotí častěji ženy s 54% než muži 43%, zaměstnanci nedělnických profesí 54% a
        vysokoškolsky vzdělaní respondenti 61%. Takže asi lidé, kteří jsou od své
        přirozenosti více pídiví, tak jdou i za homeopatií. 
        Student: Ač já nestojím jaksi na straně vědy, tak já musím stát na straně
        vědy v oblasti medicíny v tom postupu. Když začalo vznikat to co začínáme nazývat
        racionalismus v osmnáctém století, tak tam se vlastně začala vědecká metoda
        probouzet a postupně si lidé představovali a encyklopedisti a tak, že jaksi rozumem
        zvládneme všechno. Po první a potom po druhé světové válce převážně začaly
        opět nabývat vrchu nevědecké metody, protože se ukázalo, že jaksi rozumem nelze
        zvládnout všechno. A nevědecké metody v současné době vítězí. Vítězí nad
        vědou a z tohoto možná také důvodu já vnímám spolek Sisyfos jaksi jako pokus o
        alternativu, protože Sisyfos vzbudil neskutečnou jaksi nevoli alternativních věd,
        alternativních badatelů. Ale alternativních spolků je skutečně tisíce a nikomu to
        nevadí a vznikl Sisyfos a rázem bylo haló. Takže já, ač nestojím na straně vědy,
        tak se jich musím zastat. V naší společnosti někdy už v 19. století se začal
        hroutit jednotný křesťanský názor, který sjednocoval jaksi společnost. Tak nevím,
        jaký je poslední průzkum, kolik je tedy třeba křesťanů v naší zemi věřících,
        jestli je to 10% nebo 20% a samozřejmě to chybí. Vy potřebujete jaksi být šťastni a
        žít život nějaký a k tomu nepotřebujete vědu, k tomu musíte mít nějaký názor a
        k tomu potom slouží přehršle různých filosofických směrů a alternativních
        názorů a víme, že člověk potřebuje duchovní princip, podle kterého by se řídil
        nebo který vnímá jako svět řídící. A protože zde není ten jednotný, není zde
        už křesťanství, které by toto zastávalo, tak lidé jaksi substuují. 
        T: Samozřejmě pro nás je důležitý v souvislost s homeopatií Sisyfos. Sisyfos a
        to jak vystupuje vůči třeba homeopatii. 
        R: Kolega, který tam hovořil, já jsem býval taky radikální a taky jsem by oslněn
        vědou, čili já bych se na něj nezlobil. Vona ho praxe jako trošku sformuje, protože
        bezmocnost tý medicíny v některých případech je tak děsivá, že můžete mít
        naštudováno co chcete a ten pacient, je mu furt špatně . A pak jako mně je jedno,
        jestli se tomu říká duchovní princip nebo ať si v tom každý hledá co chce. Pro
        mně je rozhodující, jestli mu prostě pomůžu nebo nepomůžu. Takže já nevím,
        nejsem přecitlivělej na to, co se týče Sisyfos, to je takovej smutnej pokus. Ten
        kolega tam zaměňuje úplně dvě věci, když povídá o alternativních spolcích,
        které se ale zabývají alternativní nějakou léčbou nebo něčím a nemají v
        programu práce demolovat ty ostatní. Kdežto Sisyfos si řekl, že jeho náplní práce
        je demolovat ostatní. V této souvislosti není špatný říct, že Sisyfos byl
        zápornej hrdina. Sisyfos je nešťastný sdružení vševědů, kteří mají
        společnýho to, že kritizují to co nestudovali. Jinými slovy, já jsem od jisté doby
        přestal jakkoliv reagovat na výpady kolegů nebo nekolegů, kteří homeopatii
        nestudovali a v životě s ní nepracovali a kritizují ji z pozic jejich vlastního
        názoru. Já jim ho nevyvracím, já jsem si odkroutil na medicíně deset let celkem
        klasické ,lituji toho, ale věc je taková, že homeopatie skutečně je zákonně
        kodifikovaná, protože koncem února loňského roku přijal parlament zákon o
        léčivech nových, v kterým definuje homeopatikum jako řádný léčivý přípravek.
        Čili ze zákona je to léčivá věc a to ještě víc jaksi ukazuje světlo těm
        nesmyslným výpadům, jestli homeopatie je nebo není vědecká nebo nevědecká. Jednou
        je prostě pro občana je zákonem kodifikovaná a tím to vadne. Takže každý by asi
        měl mít možnost se obrátit na lékaře homeopata. A to je taková ještě drobná
        poznámka k tomu všemu co tady zaznělo, že homeopatii se nevěnují nějaký šamani,
        to musí být výhradně lékaři. Neuhasly, ještě nevyhasly vášně některých
        odpůrců homeopatie k této metodě léčby z nedostatku, já nechci říkat pokory, ale
        z nedostatku prostě schopnosti být tolerantní. A jaká bude budoucnost homeopatie, to
        se neodvažuju odhadnout, protože radikalismus a to mlžení nebo to polopravdivé
        argumentování v neprospěch homeopatie ze strany odpůrců je gigantické a plně se
        kryje s tím, co se odehrává v politice nebo čemkoli jiným. V každém oboru včetně
        homeopatie najdete strašný procento, někdy až děsivý, lidí, kteří jsou
        problematický a který to nedělají třeba dobře nebo nepřináší to výsledky, ale
        pozor, to platí i na klasickou medicínu. Čili to je třeba si nakouknout do vlastního
        hnízda. Čili z tohoto hlediska se mi věda a nevěda nebo věda a pavěda jako moc
        nelíbí, zvášť proto, že moc toho jako nevíme o ničem a byl bych jako opatrnější
        v soudech. Já sám nekritizuju ani klasickou medicínu ani jinou medicínu, do mýho
        vidění světa se vejde cokoli, co pacientovi jaksi může pomoct, s tím rozdílem, že
        si myslím, že řekl bych z politicko strategicko taktických důvodů je lepší, aby se
        homeopatii věnovali výhradně lékaři. Protože si myslím, že přece jenom to riziko
        toho, že pacient bude pokrácen o jinou než homeopatickou léčbu v případě, který
        to vyžaduje, je velikánský, a to je základní nevýhoda léčitelů. Čili osvícený
        lékař je vždycky lepší než fanatický nelékař. Na straně druhý musím říct,
        že existuje na světě řada homeopatů, kteří s medicínou nemají nic společnýho,
        dělají užitečnou homeopatii, že v Indii existují paralelní lékařské fakulty s
        homeopatickou orientací, čili ta pravda není prostě černobílá, je to různý a je
        třeba to vnímat globálně. 
        T: Existují pane doktore nějaké příbuzné obory nebo obor, který by se dal dát
        na roveň té homeopatie? 
        R: Tak v medicínském světě si myslím, že pohledem nejbližším homeopatii, ne
        že by se to krylo, je třeba psychoanalýza nebo některé psychoanalytické koncepce,
        které pracují s tím vývojem obou, čili terapeut se vyvíjí s pacientem, čili není
        to jenom takový to surový podávání léků nebo mastě, je to jakýsi proces, který
        hodně inklinuje k tomu, že potřebuje ... nad hmotou je dominantní. No a v praktickém
        životě je řada třeba filosofických příbuzných směrů, které s homeopatií
        konvenují, ale najdeme paralelu vynikající i třeba ve sportu, který se jmenuje
        aikido. To je starý japonský sport, který stojí na filosofické bázi šintoismu, a
        tento sport, který se šíří i třeba v poslední době v Čechách hodně má s
        homeopatií společného v tom, že jeden se vyvíjí s druhým. Čili tak zvaný
        útočník se vyvíjí se svým obráncem a naopak. A cílem není destrukce toho
        druhého, ale cílem je jeho pochopení a zavzetí ho do svého světa. Ty paralely,
        které zjišťuji, jsou prostě senzační a fantastický a velice mi ta homeopatie
        pomáhá v tom. 
        T: Když to tak poslouchám, tak nakonec vždycky jde o nemocného člověka, který
        potřebuje pomoci a jak chudák on se v tom má vyznat. V podstatě podle mně nikomu z
        nás nezbývá nic jiného než co nejvíce se učit a studovat, abychom se v tom vyznali
        a uměli si vybrat, zvolit si svobodně. Tím vám neberu slovo, ale tím se vás ptám,
        je to možná o hranicích poznání a vědomostí? Že něco odmítáme, něco
        přijímáme? 
        R: Ono to není úplně tak o tom zevním poznání. Ta věda jako vychází z
        předpokladu, že je to otázka času než člověk jako na všechno přijde, než
        poznáme všechny molekuly do detailu a jejich chemismus. A zrovna dneska jsem si četl v
        posledním časopise psychiatrickým a to jsou bohapustý teorie, kdy se kreslí vzorečky
        a jmenuje se to třeba "léčba depresí posledním lékem". Tak musím říct,
        že já pořád vidím toho pacienta před sebou. Který, třeba jako se mu nechce žít a
        chce se oběsit na ... Já vám dám příklad jako z každodenní praxe a já se prostě
        neumím dostat do situace, že bych si představil nějakou molekulu a hledal jsem
        chemikálii, která mu chybí v mozku. Prostě tenhleten přístup, ten mě přijde plně
        korespondující s tím, co vidíme kolem sebe, že lidi jsou orientovaní moc jako ven.
        Měli by být víc zaorientovaný do sebe. Je to trošku o pokoře trošičku o
        vzdělání, trošičku o toleranci, trošičku o všem. Trošičku o harmonii, čili o
        tom, co hledá homeopatie. 
        * * * 
        Hlasatelka: Tématem tohoto týdne je "Věda proti 'pavědám'". V první
        části hovořila Helena Tyburcová s doktorem Milošem Rýcem o homeopatii. V zítřejším pokračování pozvala biotronika Tomáše Pfeiffera.
        
        (UPDATE) 
        Jeden z příznivců pana Rýce poslal na adresu jednoho z členů Sisyfa toto:
        "To: vmornst@med.muni.cz