Novinky z astronomie
Leonidy
Mezinárodní kosmická stanice
Nové snímky z HST
Další objev exoplanety
Leonidy
Meteorický roj Leonidy, jehož maximum bylo předpovídáno na večer SEČ
17. listopadu, znovu ukázal, jak ošidné jsou takovéto předpovědi. Zprávy
z celého světa ukazují, že maximum činnosti roje nastalo asi o 14 hodin
dříve než udávala předpověď. Podle pozorovatelů z Evropy a Středního Východu
byla průměrná frekvence meteorů asi 250 ks/hod. v první polovině dne 17.
listopadu. Nejvyšší aktivity dosáhl roj podle zkušených pozorovatelů International
Meteor Organization (IMO) mezi 1:00 a 4:30 hod. SEČ, kdy pozorováno
v průměru 490 meteorů za hodinu. Díky tomu, že se maximum roje dostavilo
dříve, měla nejlepší geometrické podmínky Evropa a oblast Atlantického
oceánu. Skupina pozorovatelů z Kanárských ostrovů hlásila dokonce frekvenci
až 2 000 meteorů za hodinu, ovšem tohoto vysokého čísla bylo dosaženo špatnou
metodikou zpracování pozorování. Přestože roj nedosáhl takového deště jako
v roce 1966, byla to podle očitých svědků opravdová podívaná. Nad většinou
Čech bylo tu noc zataženo, ovšem na Moravě byly podmínky příznivější a
několik pozorovatelů hlásilo také vysokou aktivitu. Roj byl pozoruhodný
také tím, že zpočátku se v něm vyskytovalo velké množství bolidů, a později
převládaly slabší meteory. Navzdory obavám předcházejícím maximum roje,
nebylo hlášeno poškození ani jedné družice na oběžné dráze Země.
Zdroje informací o Leonidách:
-
The Leonids, Live!
v průběhu roje často aktualizovaná stránka NASA, v současné době je
zde k dispozici řada zajímavých snímků Leonid
-
Leonid Mission '98
dvě letadla se vypravila do jihovýchodní Asie a nad oblačností pořídili
vědci z jejich palub množství dat. Na palubě jednoho z letadel byl i dr.
Jiří Borovička z AsÚ AVČR v Ondřejově. Kromě popisu průběhu letu jsou zde
k nalezení i video sekvence několika meteorů.
-
Balónem
za Leonidami
další expedice vypravaná NASA - na palubě balónu, který vystoupil do
výšky 33 km byla CCD kamera na snímání meteorů a "lapač" prachových částic
-
Leonidy '98
na AGO MFF UK Modra, snímek pořízený celooblohovou kamerou zachycující
velké množství bolidů
-
Leonidy
pozorované meteorickým radarem v Ondřejově.
-
Live! Leonids 98
stránka japonských amatérů, kteří zde přenášely svá pozorování v přímém
přenosu. Snímky a videa.
-
Radio Meteor
Data, Japan
další japonští astronomové, kteří sledují meteory pomocí radaru.
-
International Meteor Organization
Mezinárodní kosmická
stanice
První část mezinárodní kosmické stanice (ISS) (viz. AmberZine
12. listopadu), modul Zarja, byla úspěšně vypuštěna pomocí ruské
rakety Proton 20. listopadu. Start se uskutečnil v 9:40 SEČ z kosmodromu
Bajkonur v Kazachstánu. Šedesát metrů vysoká raketa vynesla modul na počáteční
dráhu 184-352 km nad povrchem. Deset minut po startu se od modulu oddělil
třetí stupeň nosné rakety a rozvinuly se komunikační antény a po dalších
3 minutách došlo k rozevření slunečních panelů. V následujících dnech řídící
týmy provedly řadu testů jednotlivých systémů modulu. Nebyly zjištěny žádné
závažnější poruchy a stanice je ve výborné stavu. Následovala série pěti
korekčních manévrů, poslední z nich trvající téměř dvě minuty se uskutečnil
24. listopadu a stanice nyní obíhá kolem Země po dráze 383-399 km nad povrchem
s dobou oběhu 92 minut. Pátého prosince by stanici měl dohonit a zachytit
americký raketoplán Endeavour a připojit k ní první americký modul
nazvaný Unity. Do té doby se dráha stanice nepatrně sníží a stane
se téměř kruhovou s výškou 387 km nad povrchem. Zájemci o pozorování přeletů
stanice nad naším územím si mohou jejich časy nechat předpovědět zde.
Předpověď platí pro Prahu, ale pro ostatní místa se příliš neliší. Je zde
také možné si nastavit své vlastní souřadnice.
|
Umělecké znázornění
modulu Zarja na oběžné dráze kolem Země s rozvinutými anténami a slunečními
panely.
[55.57 Kb, 600 x 450] |
Nové snímky z HST
79.06 Kb
650 x 740 |
Hubbleův kosmický dalekohled pořídil další snímky "hlubokého vesmíru".
Stalo se tak během desetidenního období v říjnu letošního roku. Tentokrát
byl dalekohled namířen do oblasti v souhvězdí Tukana nedaleko jižního nebeského
pólu. Snímek je označován jako Hubble Deep Field South. Podobný
snímek pořídil dalekohled i roce 1995, kdy se zaměřil na část oblohy v
souhvězdí Velké Medvědice, tedy zhruba v protilehlém směru. Nyní jsou tedy
k dispozici vzorky vzdálených oblastí vesmíru v různých směrech. Podobně
jako v případě prvního snímku i na tomto astronomové spatřili obrovské
množství doposud nespatřených galaxií. Obě pozorování budou nyní srovnávána
aby z nich mohly být vyvozeny informace o stavu vesmíru jako celku. Takto
podrobné, kompletní zmapování celé oblohy by trvalo 900 000 let. Vědci
očekávají od snímků lepší pochopení historie a vzniku vesmíru. První snímek
zaměstnal stovky astronomů po celém světě a předpokládá se, že u toho tomu
bude také tak. Navíc skutečnost, že snímek byl pořízen na jižní obloze
dovoluje použít nové výkonné dalekohledy vybudované v poslední době na
jižní polokouli ke stanovení vzdáleností galaxií na snímku.
52.03 Kb
750 x 600 |
NGC 3132 je pozoruhodným případem planetární mlhoviny. Amatéři na jižní
polokouli ji znají pod názvem "Jižní prstencová mlhovina". Planetární mlhoviny
ve skutečnosti nemají nic společného s planetárními systémy. Jejich název
je historickou záležitostí. Jsou to mohutné plynné obálky, které byly vyvrženy
hvězdou v posledních fázích její existence. Tato mlhovina má poloměr asi
půl světelného roku a leží ve vzdálenosti 2 000 světelných roků. Plynná
obálka se rozpíná rychlostí asi 14 km/s. Na snímku zhruba ve středu mlhoviny
vidíme dvě hvězdy. Jasnou bílou a nahoře vpravo od ní slabého průvodce.
Ten je ve skutečnosti tou hvězdou, které vyvrhla hmotu a dala vzniknout
mlhovině. Je menší než naše Slunce, ale extrémně žhavá. Intenzívní ultrafialové
záření z jejícho povrchu mlhovinu osvětluje. Jasnější složka je hvězdou
v počátečních stádiích hvězdného vývoje, ale je pravděpodobné, že v budoucnu
vytvoří svoji vlastní planetární mlhovinu. Snímek je v nepravých barvách,
modrá barva znázorňuje horký a červená chladný plyn.
68.51 Kb
650 x 732 |
Na tomto snímku, připomínajícím explozi ohňostroje, zachytil HST energetickou
hvězdu WR 124 a odhalil, že je obklopena horkými chomáči plynu, vyvrženého
do prostoru rychlostí 45 km/s. Na snímku jsou také nápadné oblouky zářícího
plynu kolem hvězdy, které jsou rozlišeny jako chaotické podstruktury. Ačkoliv
na existenci chomáčů plynu se poukazovalo na základě spektroskopických
pozorování, HST je detekoval přímo v mlhovině M1-67 obklopující WR 124
jako 160 miliard široké "kapky" žhnoucího plynu. Každá "kapka" má hmotnost
kolem 30 hmotností naší Země. Masívní, horká centrální hvězda je tvz. Wolf-Rayetovou
hvězdou, což je vzácná a velmi krátce žijící třída super horkých hvězd.
Tato má povrchovou teplotu kolem 50 000 K. Tyto hvězdy procházejí fází
prudké ztráty hmoty. Mlhovina kolem hvězdy není starší než 10 000 let.
Hvězda se nachází ve vzdálenosti 15 000 světelných roků v souhvězdí Střelce.
Snímek, který je ve falešných barvách, pořídil HST v březnu 1997.
Objevena další
exoplaneta
59.06 Kb
800 x 640 |
Během uplynulých 3 let bylo objeveno 15 planet obíhajících jiné hvězdy.
Jejich hmotnosti se mění od 1/2 poloviny do několika hmotností Jupitera,
jejich orbitální periody od 3,1 do 1 650 dnů. Nedávno další z takových
planet objevil tým švýcarských astrnomů pracujících s novým přístojem na
Evropské jižní observatoři (ESO) v La Silla v Chile. V červenci byl na
1,2m dalekohled instalován eschelle spektrograf CORALIE. Dalekohled je
pojmenován na památku švýcarského matematika Leonarda Eulera (na snímku
je kopule tohoto dalekohledu). CORALIE je určen pro měření radiálních rychlostí
hvězd s vysokou přesností a bude použit pro vyhledávání exoplanet. Mělo
by s ním být prozkoumáno asi 1 000 hvězd. Je to vylepšená verze spektrografu
ELODIE, kterým byla objevena první exoplaneta v blízkosti hvězdy 54 Pegasi
před třemi roky. Je schopen měřit radiální rychlostí hvězd s přesností
pouhých 7 m/s.
38.70 Kb
800 x 887 |
Od září letošního roku získali astronomové 29 měření radiálních rychlostí
hvězdy Gliese 86, nacházející se v souhvězdí Eridana. Planeta obíhající
hvězdu se prozradila svým vlivem na pohyb hvězdy, jak je vidět na přiloženém
grafu. Hvězda Gliese 86 (nebo také HD 13445) je jasnou, chladnější
trpasličí hvězdou o hmotnosti 0,79 hmotnosti Slunce a její svítivost odpovídá
0,4 svítivosti Slunce. Ačkoliv se nachází poměrně blízko, 35 světelných
roků, je na hranici viditelnosti pouhým okem. Její jasnost je 6,2 magnitudy.
Na rozdíl od většiny hvězd u kterých byly objeveny planety, se Gliese
86 vyznačuje malým zastoupením kovů, zhruba polovičním než má Slunce.
Objevená planeta oběhne hvězdu jednou za 15,83 dne po téměř kruhové dráze
s excentricitou 0,05 ve vzdálenosti 0,11 AU (16,5 miliónu km) od hvězdy.
Její hmotnost je minimálně 4,9 hmotnosti Jupitera. Na jejím povrchu bude
teplota asi 380 C. Podle starších pozorování je hvězda Gliese 86 ve
skutečnosti dvojhvězdou. Vzdálenost obou složek je asi 100x větší než vzdálenost
planety od jedné z nich. Jedná o další důkaz, že planety mohou vznikat
i ve dvojhvězdách.
Pavel -NewI'm- Koten
26. listopadu 1998 |
Počet návštěv - 12 |
Zpět
na ASTRO