Mediální mrzák
Hodně se teď na Internetu (a doufám, že nejen tam) mluví
o české vědě. Vědci píší dopisy, Pavel Vachtl je hromadně rozesílá poslancům,
ozývají se kritické hlasy, které označují podobné aktivity za projev morálního
úpadku jejich organizátorů. Nehodlám tu řešit která strana barikády má
pravdu - to ponechávám zralé úvaze každého, kdo investuje do naší vědy
alespoň tolik úsilí, aby si všechny související zprávy přečetl. Chtěl bych
se ale pozastavit u jednoho tématu, který se příliš neřeší, ale přesto
je dle mého názoru naprosto zásadní.
Nejprve trocha uvažování nad průzkumy veřejného mínění.
Vědci si mimo jiné stěžují, že jejich povolání nemá dostatečnou prestiž.
Na druhou stranu jsou tu ovšem ony průzkumy, z jejichž výsledků naopak
plyne, že vědecký pracovník má jeden z nejvyšších kreditů v naší společnosti
vůbec. Jak to jde dohromady? Domnívám se, že velmi dobře.
Především je v naší společnosti stále ještě zažitá představa
pracujícího inteligenta, který sedí někde v ústavu, píše sáhodlouhé
traktáty o úloze Marxismu-Leninismu ve světových dějinách a bere za to
plat, na který my (dělnická třída) musíme tvrdě makat u soustruhů.
Další příčinu nedůvěry průměrného českého občana (pokud něco takového existuje)
ve vědce je možné najít snad i v samotném řežimu, který u nás vládl před
rokem 1989. Myslím, že spousta lidí vnímala (nebo ještě stále vnímá) intelektuály
jako elitu, která v rozhodujícím okamžiku zklamala a nechala komunisty
převzít moc (pokud tomu tak nebylo do roku 1968, pak po něm zcela určitě).
A mám-li komentovat samotné průzkumy, pak docházím k závěru, že zatímco
v běžném životě jsou lidé lidmi hodnoceni především podle hmotných znaků
(jako je mobilní telefon a automobil japonské produkce, nebo na druhé straně
prošoupané sako a odřená kožená aktovka), při vyplňování dotazníků se nad
položenou otázkou zamyslíme poněkud hlouběji a mezi povoláními která považujeme
za nejdůležitější, křížkem označíme slova vědecký pracovník. Tak
se může stát, že podle anket jsou vědci považováni za autority, zatímco
v reálném životě se jim přílišného uznání nedostává.
V čem ale vidím hlavní problém je, že české vědce, hlavně
ale výsledky jejich práce, není vidět. Zatímco Lucie Bílá může své sympatie
k profesoru Václavu Klausovi vyjadřovat při mnoha příležitostech
(ať je to novoroční projev na Nově, nebo přihlouplá soutěž o nej-muže tamtéž),
ještě jsem v hlavním vysílacím čase neviděl vědce rozplývajícího se nad
krásami genetického inženýrství. Přitom je fakt, že jestli bude v budoucnu
pro naši republiku něco důležité, tak to určitě nebude politická naivita
a vyvinuté poprsí, ale naopak výsledky základního výzkumu.
Když se zamyslíme ned příčinami toho, proč, kromě několika
osamocených vyjímek (jako jsou reprízy několik let starého seriálu Okna
vesmíru dokořán), v českých televizích (potažmo masových sdělovacích
prostředcích vůbec) není o české vědě slyšet, můžeme dojít ke dvěma závěrům.
Jednak panuje všeobecný nezájem o vědecké problémy. Rozhodně
není možné počítat s tím, že by TV Nova (jejíž ředitel tvrdí, že kvalitní
pořad se nepozná podle toho, že si o něm kritika nebo autor myslí, že je
kvalitní, ale podle sledovanosti) projevila nějaký výraznější zájem podporovat
vznik populárně vědeckých pořadů. Pravda, občas se na Nově může objevit
nějaký zahraniční pořad, který svým charakterem připomíná teleshopping,
ale uvažovat o tom, že by snad Nova platila vznik podobného pořadu u nás,
je jemně řečeno naivní.
Jiná situace je u České televize. Například na programu
ČT2 se občas můžeme setkat s pořady, které se o vědu otírají. Jmenujme
např. seriál Kosmický věk, který byl poměrně zajímavým počinem.
Jediné co mi na tomto seriálu trochu vadilo byl pocit, že jsem ho na ČT
už jednou - před pěti sedmi lety - viděl. Vlastní produce populárněvědeckých
pořadů je mizivá, když už něco vznikne, je to odvysíláno v nějaký nesmyslný
čas (po půlnoci, v šest hodin ráno atp.), pokud je to vysíláno v rozumný
čas, chybí upoutávky, které by přilákaly diváky.
Co se týče rozhlasu, pak jediné stanice které připadají
v úvahu jsou okruhy Českého rozhlasu. Ty se opravdu snaží pořady jako je
Meteor přilákat v sobotu dopoledne (pokud se za posledního půl roku
nic nezměnilo) posluchače a nabídnout jim alespoň výsledky aplikovaného
výzkumu.
Noviny a časopisy (kromě specializovaných časopisů jako
je Vesmír) o vědecký výzkum příliš zájmu nejeví. Občas se sice objeví zprávy
o úspěších vědy, ale většinou jen v souvislosti s nějakou katastrofou (výměna
počítače na MIRu) nebo nakažlivou chorobou (léky a vakcíny proti AIDS).
Rubriky věnované problémům a úspěchům vědy v našich hlavních denících chybí
(já jsem si tedy ještě žádné takové nevšiml). Chvályhodná je v tomto směru
snaha týdeníku TÝDEN, který v poseldní době uvěřejňuje poměrně obsáhlý
materiál o stavu českého zdravotnictví. Kéž by po skončení tohoto seriálu
obrátili svůj zrak i na další obory české vědy, které pro běžného občana
nejsou tak akutní jako medicína.
Chtělo by se mi říct, že populárně vědeckých knih je u
nás dost. Problém je v tom, že člověk který nemá čas podrobně sledovat
dění na knižním trhu se o existenci českých překladů prostě nedoví (o originálních
českých knihách se ani neodvažuji uvažovat).
Doteď jsem hledal chyby na straně médií, ale problém má
i druhou stranu. Na okamžik připusťme, že by např. ČT projevila zájem o
natočení dvacetidílného seriálu o vědě. Existuje pro takový případ u nás
nějaká instituce, která by se soustavněji zabývala koncepcí popularizace
vědy? Obávám se, že nikoliv. Tím nechci říct, že by to bylo tím, že u nás
jsou jen samí neschopní vědci, kteří se nedokáží na ničem domluvit. Více
než co jiného je totiž podobná organizace otázkou peněz. Jenže kde je vzít,
když státní rozpočet je díky aktivitám některých profesorů ořezaný
tak, že na základní výzkum (matně si vzpomínám, jak jistý profesor
do televizní kamery říkal cosi o zbytečnosti základního výzkumu) prostě
peníze nejsou? Lze předpokládat, že člověk vybavený pro život profesorským
titulem by poznamenal cosi o sponzorech. Jenže proč by sponzoři věnovali
své peníze právě do vědy, když je mohou utratit za sponzoring fotbalového
mužstva, u nějž mají jistotu, že se alespoň mihne na televizních obrazovkách?
Jediným řešením situace je, že úředníci na odpovídajících
místech pochopí, že bez vědy je tento stát odsouzen k tomu stát se kolonií
levných pracovních sil, a přesunou alespoň trochu peněz nejen do popularizace
vědy, ale do základního výzkumu obecně. Dokud se tak nestane, bude nadále
největším úspěchem českých popularizátorů titulek z první stránky Blesku,
který vyšel někdy minulý týden. Stálo tam:
Známý astronom Grygar tvrdí: Je to UFO!
|