Demokracie na český způsob
Když Winston Churchill prohlásil, že demokracie je to
nejhorší státní zřízení které známe, možná ani netušil, jak hlubokou pronáší
pravdu. Abych nebyl nařčen z překrucování, přiznávám, že jsem záměrně vynechal
druhou část tohoto citátu, ve které se tvrdí, že nic lepšího, bohužel,
neznáme. Od doby W. Churchilla se však mnoho věcí změnilo, takže se domnívám,
že na tuto druhou část můžeme s klidným srdcem zapomenout. O tom, jak demokracie
funguje (nebo spíše nefunguje) se v poslední době můžeme přesvědčit na
vlastní kůži.
Nejprve u nás byl plyšovým převratem odstraněn totalitní
systém (nedovolím si jej nazvat komunismem, protože s původními Marxovými
ideami měl společný snad jen přivlastek Marximus-Leninismus), o
kterém se lidé, kteří se jej aktivně zůčastnili vyjadřují jako o "legalizaci
nakradených peněz". Pak se, zcela v duchu předchozích let, ujala vlády
jedna strana vedená charismatickým vůdcem s velkými ideály a nemenším sklonem
zlehčovat negativní jevy, které přináší jeho blahodárné působení na naši
společnost a ekonomiku. Transformace, za kterou byl Václav Klaus poplácáván
po ramenou a díky které sklízel čestné doktoráty jako kombajn žito o žních,
se ukázala být poněkud nedomrlou a neschopnou reagovat na projevy pravého
češství, které v národu vypěstovalo předchozích čtyřicet let systému
nic není ničí, všechno je moje. Klausův arogantní idealismus však
zřejmě někomu začal způsobovat pálení žáhy, takže bylo potřeba, zcela v
duchu demokratických zásad, změnit vládu.
A tak v okamžiku, kdy o schvalování zákonů rozhoduje jediný
muž, který je schopný nafackovat i svému (bývalému) stranickému kolegovi,
objevují se aféry, které se v předchozích letech dařilo zemetat pod koberec.
Najednou se zdá, že malá černá díra, která byla schopna pohltit i maďarskou
zombie nebo Modrého Mauricia je přeplněná a začíná fungovat jaksi inverzně
- místo aby skandály schlamstla, naopak je s neuvěřitelnou intenzitou chrlí
ven.
Spolu se vším svinstvem, které bylo pod běhoun nameteno
během sedmi let, vyvrhuje i několik politiků, kteří chápou, že je
potřeba změnit působiště. Tito ostřílení borci politického turismu a rektálního
alpinismu nalézají své útočiště v koruně zeleného stromu, který vyrůstá
na zdechlině jednorožce a ptačím trusu. Takto zkonsolidovaní a znovu si
jistí v kranflecích, plivou na svou kojnou, která je jako panoramatický
výtah vynesla až nahoru ke korytu.
Na druhé straně barikády je ovšem také rušno. Nejsilnější
opoziční strana má svého vůdce, jak je v kraji zvykem, jenž si prý posílen
několika panáky bechorovky několik měsíců před volbami procvičuje permutace
při vymýšlení možných kombinací příští vlády. Čisté ruce se schovají za
záda, aby snad nebylo vidět, že se při sponzorování také trochu
umazaly. A slibů o sociálních jistotách ubývá.
Toto celé, nazýváno blbými náladami a kdoví jak ještě,
je pravidelně prokládáno učenými disputacemi o ztrátě důvěry voličů, o
nárustu volebních preferencí extrémistických stran a dalšími perlami, které,
jakoby házeny prasatům, zanikají ve všeobecné atmosféře rezignace.
Co z toho lze vyvodit? Co nás ještě čeká? Je tu snad už
jen poslední absurdní situace, která zatím nenastala. Vladimír Železný,
zocelen svými mírně řečeno kontroverzními sobotními extenpore by se mohl
rozhodnout stát se prezidentem republiky. Má mediální podporu, má charisma,
umí vymývat mozky. A proto: těšme se, až se místo do České Republiky, budou
RAakoušáci a Němci jezdit naobědvat na planetu NOVA.
|