Vernisáž výstavy v Galerii K. 10.4.95

Návrat do titulní strany

Antologie Best-Of. Je to myslím výběr toho nejlepšího, co mistr stvořil. Dřív se tomu říkalo creme de la creme - to je smetana smetany. Nyní odbočka: Cokoli, co Kája namaluje je best of. Tolik je totiž v naší zemi epigonů, napodobitelů, slušně řečeno žáků, méně slušně zlodějů. Nicméně - k věci samé. Sílu i slabost Káji Saudka spatřuji v tom, že je svůj, že je ve všem všudy originální.

Může vám takové tvrzení připadat banální. Každý maestro si na originálnosti zakládá, má ji takříkajíc v popisu práce. Ovšem skutečnost je taková, že originálnost se vyučuje na speciálních vysokých školách, že tato originálnost je akademicky probádaná a vydefinovaná, tlustospisně podchycená, a nyní - nepochybuju - i počítačově digitalizovaná. Saudkova originálnost je jiného druhu. Nevyčtená z knih, neodposlouchaná z katedry. A řekl bych, že ani není odvozená ze života. Saudkova originálnost, to je on sám, jeho osobnost, démonická, trýznivá i sebetrýznivá pod snadno prolomitelnou kůrou roztomilosti.

Tedy na závěr: dnes tu stojíme před obrazy visícími na zdech, stojíme zde před plátny na zdi pověšenými. Ve skutečnosti zde visí plátno jediné, obraz jeho osobnosti, visí zde ukřižovaný on sám, oslavovaný i ponižovaný, který bude na nebesa povýšen, až ho farizejové umučí. Budiž nám útěchou, že my, co jsme sem dnes přišli, neházíme kameny, nýbrž voláme HOSANA.

Ondřej Neff