Vyšší integrace vítězí

Pirvín Nepeča


Má hnědou kravatu, blbec. Má porouchaná mluvidla, hňup. A srostlé obočí, které lemuje debilní zrakové orgány průjmové barvy. Mluví střídavě česky, anglicky, arabsky a z cesty. Mluví již šestnáct minut a dvacet vteřin a dosud nic neřekl; také již asi nikdy nic neřekne. Totiž, abyste rozuměli, jeho knoflíček na kapse se krásně leskne a poskytuje pěkný cíl pro smrtící paprsky PE-01-PA. Vyzařuji je svým mozkem z oblasti centrální lobotomie, kde skrývám malý, ale výkonný vysílač. Nervová čidla jsou již přesycena informacemi a integrační uzlina musí každou chvíli vydat výsledný pokyn.

Je to tu! Idiot padá, temenem hlavy roztříští Meotar a křeč levé ruky mu vráží čtyřbarevnou propisovačku do ucha. Ale co se to děje, kde jsou litry krve a mozková masa rozstříknutá na stěně, co mají znamenat dráty a kolečka a olejovitá zapáchající nažloutlá tekutina? A ze skořepiny lebky vylézá můj hlavní nepřítel: Centrální procesor! Dovedu si představit ty pro člověka neuvěřitelně rychlé výpočty, které mu za několik okamžiků umožní použít zbytek těla (i bez smyslových orgánů) proti mně. Drť na zemi je stále jemnější , lze pozorovat mikroskopické mechanické operace; zdá se, že dnes bude opět bojovat v podobě malinkých dálkově řízených Assasinů. Vytvářejí se malé oddíly těchto smrtících zrůdiček a začínají se rozmisťovat po místnosti, metamorfuji se. V posluchárně už není ani noha, jenom jedna ruka. Vysílám k ní několik rychlých buněk, abych ji proměnil v emitor částic. Ten deptá první vlnu Assasinů, leč vzápětí je zničen odvážným kamikadze létajících jednotek. Je to idiot. Nedošlo mu, že přeskupením levého útočného křídla v bojovou letku odkrývá prostor u zrcadla, kterého používám jako rozptylovacího prvku pro paralytické ANTI-KYBER vlny. Na CP bohužel nepůsobí, je organizován složitěji než Assasini. Právě se mi podařilo na několik okamžiků ochromit jeho útočnou sílu. Paralyzoval jsem jeho telekomunikační kanál komandem silně rušivých elektronů, čímž jsem získal čas pro organizaci své oblíbené zbraně. Beru do ruky sekeru. Mocným skokem jsem se přiblížil k centru a rozseknul jsem vedví nechutně černé pouzdro CP. Kontakty se klepou ve smrtelném zkratu. Šeptám: „Jak vy k my, tak my k vy" a vybavuji si scénu, kdy provedl CP centrální lobotomii mně. Plazmovým hořákem. Zmatení Assasini pobíhají po posluchárně nevěda co dělat. Vytrhnu USART konektor z křemíkové kaše přede mnou a zapojuji si jej do konečníku. Assasini ztuhnou a já je psychosomaticky demontuji. Konečně mám dostatek materiálu, abych mohl dosyntetizovat poslední stupně HP-12 a stát se dokonalým. Učiním tak - a umírán, abych se po 513204 letech znovu narodil a pokořil Velkého Tvůrce Centrálních Procesorů.




** Amber Stories ver. 1.1 **