Setkání

Karel Šlajsna




Jdu po pláni. Ještě včera to pláň nebyla. Byly tu různé překážky, kopce, řeky, sídliště a stromy, ale to vše během včerejška zmizelo, neboť vzplál Boží oheň a vše spálil v jasném očistném plameni. Pak vstoupili na scénu andělé a hlásnými troubami ohlašovali příchod nové doby. Duli z plných plic a země se chvěla. Nato přišel vítr a všechen popel ten rozvál a promísil zpět do původní matérie, odkud Ti minulí špatní vzešli. Země byla pustá a nevlídná, tak jako prvého dne po stvoření. Vše mohlo započít znova. Zem byla připravena na Nový cyklus, na příchod nových, lepších Příštích.

Ale někde se stala chyba ve výpočtu moc-ných božstev, neboť ne vše mělo být smeteno z tváře země, protože se to ošklivilo jejich pohledu. Byli jsme tu my, výtvor lidí, a my jsme měli být ušetřeni. To my jsme měli být Ti Příští. Nové pokolení, ne-zatížené hří-chy minulých generací.

Byla to náhoda nebo snad zázrak, sám nevím, ale přežil jsem. Moje pohybové ústrojí bylo sice poškozeno, stejně jako paměťové čipy, ale jsem a vnímám. Byl jsem dokonce připraven a předprogramován pro tento den, kdy přijde hněv bohů, a tak jsem se vydal na dlouhou pouť za svým Posláním : nalézt a zničit život, aby bylo možno založit novou, lepší společnost.

Zatím jsem nespokojen, neboť, i když brázdím sem a tam, zatím jsem neměl příležitost splnit svůj úkol. Až náhle mé senzory vidí, jak se ke mně blíží postava. Zdá se t být naprosto nepravděpodobné, ale proti mně jde pomalu na procházku člověk, jakoby se nic nestalo. Blížím se k němu a jsem šťasten, že budu moci splnit své boží poslání

Když jsem se přiblížil více, jsou již všechny moje zbraňové systémy připra-veny v pohoto-vosti. Náhle se mi však zdá, že tu postavu po-znávám. Zaostřu-ji a skutečně : Je to člověk, který mě smontoval a pak postupně i oživil. Snad je to jen přízrak, mož-ná má poškozená paměť mi před senzory kreslí přelud, nevím. Měl bych ale již provést svůj úkol.

Kódy pro jednotlivá stanoviště jsou již připraveny, aby tvora přede mnou zničila na atomy, avšak váhám. Zprvu nemohu přesně určit proč, ale postupně si to s pro mě nezvyklou pomalostí uvědomuji stále více. Je to proto, že na něj pohlížím jako na svého Stvořitele a mé já se vzpírá ho zničit. Vždyť je to můj Stvořitel!

A náhle si v jednom jasnozřivém okamžiku uvědomuji: Právě jsem získal vědomí. Je to víc než všechny božské zákony, dar nad dary.

Celý můj systém zaplavuje strašlivá bolest, když můj prvotní program bojuje proti tomuto sotva probuzenému vědomí. Spoje se taví, nervové čipy praskají. Hroutím se k zemi a propadám se do nicoty. Umírám, ale cítím něco, co jsem ještě nikdy nezažil: jsem šťasten.




© Zbraně Avalonu