Při promýšlení této reportáže jsem se podíval do programu conu a s hrůzou jsem zjistil, na kolika pořadech jsem nebyl a o čem to vlastně mám psát. Uklidnění přineslo ale přečtení několika názorů na celou akci na internetu, kdy jsem si uvědomil, že někteří zvládli ještě méně.

Do Brna jsem vyrazil vlakem, při přestupu v Havlíčkově Brodě jsem se poloplánovaně setkal s BVerem a během cesty se k nám přidal ještě Vašek Pravda. Pikantní je, že jsme oba nastupovali ve stejné stanici a nepotkali se. Svorně jsme si zanadávali na slabou účast jak ze strany AmberZinu, tak i Avalonu (mizerové - ale přišli o hodně). A to jsme ještě netušili, že budeme nadávat také na pořadatele. Totiž po nakoupení nezbytných komodit v nedalekém supermarketu (nebudu říkat, jak se jmenoval, protože nám nechtěli zaplatit za reklamu), jsme se vhrnuli do hotelu Santon, kde se con conal a zděsili se - před námi se rozkládala obrovská fronta. Tykadlo vyslané dopředu hlásilo zoufalé pořadatele snažící se přemluvit počítače ke spolupráci. Díky této moderní technice nám prezentace trvala jenom jednu hodinu. Naštěstí se ve frontě nacházali první známí, takže bylo možné nadávat kolektivně. Konečně jsme se dočkali a ubytovali se. Zmoženi frontou jsme vyrazili načerpat síly do baru, kde se konalo další hezké překvapení (alespoň pro mě, jako draconského nováčka) - pivo v třetinkách a za 19,-- Kč. Naše řady byly naštěstí posíleny, protože dorazili další dva členové Avalonu - Tomáš a Vojta.

Ale raději se už začnu věnovat programu. Vše začalo slavnostním ukončením, které spáchal hlavní pořadatel P. Mikuláštík podporovaný Z. Rampasem a V. Srpoňem. Na BVerovo doporučení jsem navštívil přednášku Václava Píchy na téma "Nezabíjejte své rodiče", která začala krásnou pohádkou o Červené Karkulce a ve které se autor zamýšlel nad tím, jak rodiče chtěně i nechtěně ovlivňují osobnost svého dítěte. Rozhodně zajímavé téma a hlavně skvěle podané. Poté Leonid Křížek v přednášce nazvané "Návrat krále Artuše" podal přehled vývoje artušovské legendy v umění a literatuře. Vše mělo být provázeno diapozitivy, ovšem technika byla proti. Určitě škoda, protože téma bylo velmi lákavé.

O dalších pátečních programech referovat nemohu, protože jsem se přesunul do baru, abych zde oslavil své kulaté narozeniny. Když jsem se asi ve tři ráno odhodlal jít spát (bar byl vypit - vlastně jenom zavřen), zjistil jsem, že se na našem Avalonském pokoji rozjela zajímavá párty, které se zůčastnili i některé celebrity. Hovořilo se o spoustě témat, mj. i o tom, čím bychom měli obohatit program Parconu. Ještě bych zmínil svou debatu s jedním slovenským fanem, ve které jsem se přeli, který z našich států má hloupějšího premiéra (původně bylo uvedeno jiné adjektivum, ale cenzor byl proti). Kolegu argumentace natolik vyčerpala, že usnul (bohužel v mé posteli). A aby toho nebylo málo, za chvíli mi v ní usnul i další jeho krajan. Nakonec se podařilo vypudit posledního hosta někdy po sedmé ráno a následovalo zasloužené bezvědomí.

V sobotu jsem nejříve vyrazil doplnit zásoby. Tentokrát se jednalo o Dobrou vodu, což přivádělo k šílenství hlavně Zebráky v momentech, kdy mě viděli tento nápoj popíjet. Dopoledne jsem vypustil přednášku Ondřeje Neffa, kterou zakončil sérii o mezihvězdných konfliktech s tím, že si ji přečtu na Psovi. Poté jsme jej s BVerem odchytli a spáchali s ním rozhovor k dvouletému výročí AmberZinu, u jehož počátků také stál. A pak následoval jeden z hřebů programu - jako obvykle jím byly novinky ze Zeměplochy. Narvaný přednáškový sál se zmítal (také jako obvykle) v křečích při předčítání Jana Kantůrka z nových dílů cyklu, které vyjdou příští rok (jedná se o "Těžké melodično", "Zajímavé časy" a "Maškarádu"). Můj osobní dojem trochu pokazila skutečnost, že J. K. nebyl k zastavení ani když už se dovnitř drali zájemci o další přednášku a dost výrazně (asi 20 minut) přetáhl. Zdálo se mi to trochu nefér vůči lidem na chodbě. Navíc díky tomu musel vzít trochu hákem zajímavou aukci.

Uklidnění podrážděné bránici přinesl křest CD-čka Elliota Oščádala "Dissolver", který provedl I. Adamovič. Samozřejmě spojený s následným poslechem. Hudba se mi líbila, byla dostatečně temná, až na to, že po hodině jsem začínal mít depresivní náladu a raději jsem odešel. Večeři jsem strávil v příjemné dámské společnosti a díky tomu jsem propásl prý jednu z nejlepších přednášek, jejímž autorem byl Nalim Lidochaz (čtěte odzadu), který se zabýval celosvětovým pátráním po Conanových odkazech. Vcelku mě potěšila beseda se zahraničním hostem Rafalem Ziemkiewiczem, který své posluchače několikrát upozornil, že je opravdu dobrým autorem. Je označovám za polskou dvojku, ale vzhledem k tomu, že A. Sapkowski píše fantasy, tak je vlastně jednička ve sci-fi. Chvílemi mluvil i vážně, takže jsme se dozvěděli, že kolem roku 1989 vycházely v Polsku knihy v nákladu kolem 200 000 výtisků - dnes je to pouhých 3 000 kousků. Vyjímkou je A. Sapkowski, který mívá náklad 40 000 - 50 000 a je nejvydávanějším polským autorem vůbec. Sám Ziemkiewicz se živí jako nezávislý novinář (prý je velmi dobrý). Hovořil také o svých rebelských mladých letech, což inspirovalo Vaška k dotazu, jak se toto projevovalo v jeho vztahu k celebritám fandomu.

Těšil jsem se ještě na přednášku "Komunikace s UFO" (jak se báječně pobavím), ale bohužel se konala v malém sále a bylo tam tak narváno, že nebylo možné ani otevřít dveře. Náladu jsem si spravil na dalším pořadu, který měl název "Telepatie a její praktické využití". Člověk, který se označoval za telepata se nejdříve pokusil touto cestou posluchačům něco sdělit, kupodivu neúspěšně. Proto raději používal normální způsob vyjadřování. Dozvěděli jsme se, že v telepatii se jedná o elektromagnetické vlny s velmi nízkou frekvencí kolem 20 Hz. Že jsme nikdo nic nezachytil bylo prý způsobeno příliš velkým šumem, protože nás v té místnosti bylo příliš mnoho! Šel jsem raději pryč. Skoro jsem byl rozhodnut jít spát (taková nemorálnost, vždyť byla ještě pořád sobota), ale naštěstí jsem na chodbě potkal Doktora a Kéru. Navštívili jsme bar, po jeho zavření letadlo a pak ještě s několika dalšími známými jsme seděli a kecali až do půl šesté. Po další krátké parodii na spánek následovala cesta domů ve společnosti Vaška, Doktora a Kéry.

Co říci na závěr. Na předchozích Draconech jsem nebyl, takže nemůžu porovnávat, ale celkově jsem byl spokojený. Nedostatky - prezentace, hrozná obsluha v baru a restauraci (bohužel hotelová, takže pořadatelé za to nemůžou), tak trochu zmatky při ubytování (zeptejte se BVera).

Pavel -NewI'm- Koten
11. prosince 1997

PS: vyděsil jsem se při zjištění, že jsem zaplatil za jednu hodinu spánku 80,-- Kč.