Konec prohlížečů

o nových, nátlakových médiích

(podle článku Kill Your Browser; Wired US 97/3; kráceno)

Kevin Kelly, Gary Wolf a editoři měsíčníku Wired

Pamatujete na válku browserů mezi Netscapem a Microsoftem? Ano? Tak na to zapomeňte. Webovský prohlížeč jako takový brzy zajde a budeme ho mít z krku. Místo něho se rodí nová rozhraní pro elektronická média. Začínající firmy z Křemíkového údolí ženou kupředu BackWeb a PointCast, ve vývojových laboratořích internetích monarchů se líhne Constellation a Active Desktop, od firem zaměřených na obsah tu máme nové prototypy poháněné novými technologiemi - Castanet, ActiveX a Java.
Co mají všechna rozhraní společné je způsob, jak hladce přejít od médií, která ovládáte (interaktivní) k médiím, která ovládají vás (pasivní). Prosazují svižné přepínání mezi kanály, vedou lidskou pozornost, nutí ji přeskakovat z obrazovky monitoru na displej mobilního telefonu, z displeje telefonu na dálnici za čelním sklem auta. Tato rozhraní známe z existujících médií, např. TV, a ta rozhraní teď pracují už i s hypertextem. Ale co je nejdůležitější, tato rozhraní pracují ve vznikajícím světě síťových médií, v teleprostoru. Tak, jak se všechno mezi sebou propojuje dráty, média se přesunují do decentralizované matice známé jako Síť. Zatímco tradiční mediální způsoby - vysílání, tisk - neukazují žádné známky úpadu, Síť je zaplavována novými druhy médií. Web je jen jeden z nich. S každým dalším uzlem se stávají síťová média bohatší, složitější, propracovanější. Síť začala nabízet věci, které jednoduše nemůžete browsit.
Síťová komunikace vyžaduje rozhraní, které přepíná mezi uzly a využívá jedinečných vlastností distribuovaných připojení. Technologii, která vám například v taxíku nevtíravě nabídne návštěvu místního muzea, zatímco vám přináší nepřetržité zpravodajství z probíhajícího basketbalového utkání. Jiné náramkové zařízení pípáním sděluje, že na cestě domů potkáte dopravní zácpu a zobrazuje adresu restaurace, kde si můžete pochutnat na zlevněném sushi a počkat, až to pomine. Ten samý systém na domácím počítači na screensaveru pravidelně zobrazuje důležité novinové zprávy a v jednom rohu obrazovky ukazuje tisková prohlášení firem, jejichž akcie vlastníte.
Samozřejmě že pořád budeme mít webovské stránky. Také pořád máme pohledy a telegramy, nebo snad ne? Ale těžiště interaktivních médií - ba co víc, těžiště všech médií - se přesouvá do post-HTML prostředí, do světa, kterému už nedominuje stránka, do proudu audio-video, do země push/pull, země aktivních objektů a všeobklopujícího vysílání. Nemusíte nám věřit, ale to je to místo, kde se rozloučíte se svým prohlížečem.
150 miliónů nyní existujících webovských stránek jen tak nezmizí. Budou se množit a to stále rostoucím tempem - miliarda stránek se očekává někdy kolem roku 2000. A některé z nich se dokonce budou nechat i číst. Ale tato miliarda stránek bude vytlačena dalšími miliardami kousíčků informací a zábavy v nestránkové podobě. Například video. Například text blikající na stěnách vašeho obýváku. Nebo hry. Všechno to, pro co je statický prohlížeč se svými hypertextovými odkazy zkrátka nepoužitelný.
Jenže pozor. Starý dobrý browser nezmizí, on zmutuje. Ta malá část kódu, která natahuje a zobrazuje HTML dokumenty tu bude dál, rozšíří se a umožní, aby se to, co dnes dělá browser, stalo běžnou součástí ostatních aplikací. Prohlížeč bude neviditelný, protože se stane všudypřítomným. Vnoří se dovnitř dalších programů, zmizí nám z očí. Stane se mu to, co se přihodilo historickým telefonním ústřednám. Operátorka, která kdysi přepjovala meziměstské hovory byla jakýmsi zařízením, které vybíralo tu správnou osobu na druhém konci drátu. Dnes, když modem volá internetovského providera, telefonní ústředna stále přepíná, ale přepojovací panel - kdysi určující způsob telefonování - je dávno pryč. Stal se historií. Tak jako v nových síťových médiích browser - nyní metafora určující Síť - přestává být nejdůležitější věcí, aby byl vzkříšen coby vedlejší funkce a příležitostná volba.
Jistěže určitý druh rozhraní je absolutně nezbytný pro život na obrazovce. Ale návrh toho, co se zjevuje - jaký piktogram sídlí kde, která ikona co dělá - to teď není ani jasné ani důležité. Zkouší se všechny způsoby návrhu. Laboratoře PointCast, ESPNET SportZone a CNET se zaklínají zvláštními manifesty. Nezávisle na tom, s čím nakonec přijdou, jsou již na světě zárodky nového druhu médií. Vykvetou praktická rozhraní pro nová, distribuovaná média a budou dál růst. To, co zmizí, je současná určující úloha dnešního Webu.

Web dnes znamená informace zarámované do dvourozměrného prostoru hypertextové stránky. To znamená, že uživatelé se musí orientovat v nic neříkajících lincích a za pomoci prohledávacích strojů se snaží v potu tváře najít to, co hledají. Také to znamená obsah zobrazovaný v aplikaci na monitoru počítače. Tyto charakteristické rysy - stránka, klikání a monopol písíček - jsou již na ústupu. Namísto toho se rodí nové médium, plující Sítí záměrným, mnohostranným způsobem: všechno teče od někoho k někomu, odněkud někam, a to nepřetržitě. Jinými slovy, je to opravdová síť, podobná telefonní síti a nepodobná radiovému či televiznímu vysílání. Toto médium nečeká na klik myši. Nepotřebuje počítače. Je spíše osobní zkušeností, nesvazovanou stránkami. Je spíše vodopádem informací, valící se nikoliv skrze obrazovky písíček, ale skrze všechny formy komunikačních přístrojů - novinové titulky v pagerech, mapa města na displeji telefonu. Nové médium znamená obsah, který nezaváhá a najde si vás, ať už jste dříve na něco kliknul či nikoliv.
Stručně řečeno to znamená vzájemnou kombinaci mnoha rysů distribuované sítě a centrálního vysílání. Push-media - to je módní název této konvergence. Obsah je do vás natlačen (push), narozdíl od požadavků, kterými jste vytahovali (pull) informace z Webu. Tlak může být jemný, přímý, nesouvislý, na pozadí, nebo vždy viditelný.
1.7 miliónu stažených kopií PointCastu dokazuje, jak jemný je ten tlak. Když je váš počítač nevyužitý, PointCast využívá Web, aby předvedl na vaší obrazovce pomalou přehlídku novinových titulků (předem objednaných) a reklamy. Když vás to zaujme, můžete kliknout a vytáhnout si celou zprávu. Berkeley Systems, firma, která prodala milióny legendárních AfterDark screensaverů, má podobný nápad naroubovaný na "létající topinkovače". Tři další začínající firmy - IFusion, BackWeb a Excite vyvíjejí podobná rozhraní využívající mrtvého času počítače. Velké korporace mohou svým zaměstnancům zasílat tímto způsobem věstníky, které by se jinak válely někde stranou nepovšimnuty.
David a Goliáš to sledují také. V prosincovém čísle časopisu Internet World učinil ředitel firmy Netscape Jim Barksdale klíčové prohlášení o budoucnosti Webu, aniž by jedenkrát použil slovo browser. To, co má Netscape na mysli, je nové rozhraní, s kódovým označením Constellation, které slouží k tlačení i tahání obsahu přímo na pracovní plochu obrazovky - jinými slovy, bez nutnosti spouštění browseru. Myšlenka spočívá v rozšíření Webu za hranice okna prohlížeče, přímo na desktop. A protože nebudete muset nic pouštět, abyste získali informaci, bude jednoduché vám tu informaci natlačit přímo.
V Redmondu míří Goliáš na ten samý cíl. Pracovití hoši od Microsoftu plánují vypustit, také ještě v roce 1997, beta verzi nového push-rozhraní Active Desktop. Chtějí proměnit každou pracovní plochu v přijímací kanál. Místo okna, které rámuje statickou stránku, je tu okno rámující nepřetržitý tok informací, třídimenzionální prostor, hru, nebo jakékoli jiné médium chcete. Tak jako v případě Constellation, nebudete muset spouštět nic, obsah se bude sám spouštět/vynořovat z úrovně operačního systému.
Za změnu vyvolávaného obsahu v obsah vynořující se mohou distribuované, objektově orientované technologie, jako např. Java, ActiveX a WebObject. Jejich hlavním úkolem je přenést jakýkoliv myslitelný obsah přes, mezi, okolo a skrz síť propojující jakýkoliv myslitelný hardware. Výsledkem je sjednocený mediální prostor, v němž je možné přehrát video na telefonu, poslat mail na palubní desku auta a nastavit barvu nápisu na vašem tričku.

Média mají strach z vakua. Kolonizují jakýkoliv prázdný komunikační kanál. A reklamní inzerce - další typ komunikace - bude následovat. Média navíc naplní všechny možné významy slova komunikovat, od hloupých jednobitových přenosů až k průmyslovým výměnám vědomí. Komunikační revoluce, kterou jsme započali v osmdesátých letech pokračuje a vytváří nová obydlí, mediální sídla. Zatím největší je nízkopásmový Internet, založený převážně na telefonní síti, s náznaky vysokopásmové budoucnosti.
Protože příchod pull médií byl rapidní, následující fáze - síťová push média - přijdou ještě rychleji. Web každého překvapil: nové médium se materializovalo v jeskyních telefonního systému během několika málo měsíců. Push média překvapí opět, potichu se připlíží až pod nos, převlečená jeko screensavery, hlášky pagerů a nové kanály starých webovských uzlů.
Pojmenujme technologie a sociální síly, které vyvolávají síťovou push-revoluci:

  1. Stále širší datové trubky a stále větší displeje vykreslují více ze světa, jenž může být osídlen médii.
  2. Reklamní pracovníci a prodavači obsahu na něco takového čekají.
  3. Neustále expandující síťový model, který začal v době pošty a telefonů, je transplantován do tohoto nového prostředí.
  4. Metoda 'Udělej si sám' je sice bezvadná, ale tak jako vždy v životě, lidé mají spíše raději přístup 'Předvařeno, vhodné k přímé konzumaci'. Pokud se jedná o informace, znamená to jejich získávání z důvěryhodných zdrojů.
Tyto určitosti dohromady dávají tušit, že spatříme explozi nových médií, proti které bude fenomén 150 miliónů webovských stránek vytvořených za 24 měsíců vypadat mdle a nevýrazně.
Avšak zůstává ještě jedna velká neurčitost. Ve Spojených státech momentálně mají síťová média většinou zaručenu plnou svobodu slova. Na druhou stranu vyzařovaná média jsou regulovaná. A push obsah, přenášený přes "omezené" spektrum - televizní vysílání - je dokonce zuřivě regulováno. Budou-li vlády stupidně regulovat nová síťová média tak, jako to dělají s těmi existujícími, začne osidlování nových mediálních prostor brzy pokulhávat.
Ještě jsou tu další, méně zákeřné nejistoty. Tak jako každá nová věc, síťová média mají své výhody a nevýhody. Výraznou charakteristikou nových push-médií je, že si vás dokážou najít, místo toho, abyste hledali vy je. To znamená, že obsah ví, kde jste o co zrovna sledujete. Když se připojíte ke kanálu Castanet a přijmete Java applet, stahujete si zároveň robota, který zná vaši adresu. Pokud na vašem disku přistane ActiveX, máte najednou ve škatuli podivného cizince. Je to jako ve vtipech o dobré a špatné zprávě. Ta dobrá je, že push-technologie upevňuje vzájemný vztah, jenž je podle definice oboustranný. Informace proudí tam a zpět a napříč. Na druhé straně ohrožení klidu a soukromí lze jen těžko přehlédnout: čím více toho o vás vědí mediální udělátka, tím lépe pracují. Také není jasné, kolik každá nová varianta push-pull, všudypřítomného, dokonalého média bude stát.
Jestliže každé nové médium sleduje vývoj jiných, předešlých technologií (a nic, co o tom víme, nenasvědčuje o opaku), spatříme v blízké budoucnosti cykly rozvojů a unifikací. Rozšíří se schopnosti toho, co už tu je; např. PointCast rozšiřuje Web o schopnost nátlaku. Nové schopnosti budou unifikovány; máme zde nový čip Intercast od Intelu, který sjednocuje Web a TV. Rozšiřováním vznikají nové, přitažlivé věci, ohromné ale zároveň komplikovné, vytvářejí se příležitosti pro sjednocování. Každým cyklem rozšíření-unifikace se stupňuje složitost médií. Ontogeneze opakuje fylogenezi, v interaktivních médiích tak, jako v životě. Každé nové médium - včetně síťového - opakuje vývoj předchozích médií, dokud nakonec nedosáhne svých vlastních omezení. Proto se online média vyvíjela od kouřových signálů (email) ke knihám a časopisům (Web). Nyní přichází televize (push médium), předtím, než se ukáže, co že to ta interaktivita doopravdy je. Další stádium je zároveň pohlcující a uchvacující, reagující a všudypřítomné a vždy viditelné. Pomazlete se naposled se svým vetchým prohlížečem, než vám dá sbohem...

Myslíme si, že surfujeme po Webu, ale zatím doopravdy jen přeskakujeme přes vratké kameny v řece textů, nebo ještě hůř, bloudíme v ohromné, nezmapované jeskyni dokumentů. Teprve až se vlny nových médií začnou vzdouvat na našich obrazovkách - teprve tehdy začneme doopravdy surfovat.


překlad: BVer