Intermezzo o inteligenci

Jan Hurych

Na jednom semináři IEEE (Institute of Electrical and Electronic Engineers) v San Diegu nám jistý lektor (jinak docela vážný chlapík) vyprávěl historku o baboonech, chci říci paviánech, a soudě podle jeho narážek, měl na mysli úplně někoho jiného:

Kdesi uprostřed horkého světadílu se nachází kopec a na něm je les, kde žijí na stromech babooni. Mladí tam vesele poskakují a dospělí - no ti už většinou jen klátí nohama a povídají si mezi sebou. Náhle jeden z baboonů zničeho nic seskočí se stromu a žene si to dolů s kopce, až se za ním práší. V tu ránu se ale všichni, staří i mladí, seberou a hurá za ním...

Uprostřed kopce se náhle pavián zastaví, ale stádo, hnané hlavně setrvačností, se přes něj přežene a zle ho podupe. Jen jeden, jediný z nich se zastaví, vrátí se a ptá se toho pošlapaného, umírajícího kamaráda: "Proč jsi se, člověče (tady je ta narážka!) zastavil?" A ten druhý mu z posledních sil odpoví: "No jo, ale když já jsem si najednou uvědomil, že vlastně nevím, kam vůbec běžím!"


Tak tuhle příhodu zde nepíšu proto, abych snad potvrdil či vyvrátil darwinismus (případně retro-darwinismus, t.j. vývoj od lidí zpět k opicím), ale jen proto, že je také na čase, abych se já sám zastavil a udělal nějakou tu bilanci. Už proto, že moje dva předešlé články neměly posloužit reklamě na ten či onen názor na vznik člověka, ale naopak, byla to spíše jen kritika toho, co víme - což jak je vidět není zrovna mnoho. A ta třetí dimenze? To už jste asi pochopili, že tím míním artificial life, neboli umělé životní formy, s důrazem právě na to slovo "umělé". Nešlo mi tedy o vznik života jako takového, ale jeho vyšších, řekl bych "inteligentních" forem.

A jsme u toho. S překvapením jsem zjistil, že také Dawkins používá ve svých knihách termín "inteligentní formy", ovšem on tvrdí, že ty se vyvinuly právě díky přírozenému výběru a že tedy inteligence není "počátkem všeho". No dobře, ale co je to vlastně ta inteligence?

Mark Twain kdysi napsal: "Existuje jen jedno nejinteligentnější dítě na světě a každá matka ho má." Inteligence byla vždycky považována za vyloženě lidskou vlastnost či schopnost a dokonce se prý (!) dá i měřit pomocí IQ ( kde to "I" nemá znamenat ignoranci, ale právě naopak). Ano, všichni máme inteligenci. Jinak bychom se přece nepojmenovali Homo sapiens, neboli "člověk moudrý". My jen máme potíže, jak tu inteligenci definovat. Já se o to ostatně tady ani nepokusím, byl bych asi první, který by se mnou nesouhlasil.

A jako by tohle nestačilo, mluvíme ještě o inteligenci umělé, "artificial", na rozdíl od te "natural". Anglicko-český slovník na WEBu nám dokonce pro překlad nabízí hned několik výrazů: "natural" může totiž znamenat buď "přírodní" nebo "přirozený" nebo "vrozený" anebo dokonce i "pitomý"(?). Poznámka: Z toho asi vzniklo ono známé rčení, že "Inteligence může být umělá, ale blbost může být jenom přirozená"!
Ale takhle se nikam nedostaneme. Raději se mě zeptejte, proč vůbec mluvíme o "inteligentní síle", namísto "stvořitele" či "designera". To máte tak: ona totož samotná inteligence ještě nestačí - musí být také schopna něco vytvořit (nebo stvořit, abych neurazil kreacionisty). A jako je třeba termín "energie" (původně znamenající jen "schopnost konat práci") dnes používán v SF téměř pro cokoliv, podobně i "síla" se nyní objevuje v různých, netradičních spojitostech. Jako příklad stačí uvést pozdrav z filmu Star Wars: "May the Force be with you!". Jen tak mimochodem: v lednu byl tento film znovu uveden (vylepšený) do kin - je to možné, že už je to dvacet let, co se prvně promítal?

Takže termín "síla" nám zatím asi klidně postačí, než zjistíme, co to vlastně je. Daleko důležitější je termín "inteligentní". V případě kreace k tomu bylo zajisté potřeba určité inteligence, kterou má ostatně v sobě každý dobrý design. A i v evoluci se musí inteligence projevit na určitém stupni vývoje, jak jinak bychom se mohli stát inteligentními bytostmi? Ovšem sledujete-li onen sto let starý spor, výraz "inteligence" se v něm vyskytuje velice málo. A přece si myslím, že je to společný jmenovatel celé diskuze. Otázka by správně měla znít: "Jak to, že jsme inteligentní? Je to náhoda nebo úmysl? A když už jsme tolik chytří, jak to, že zase nejsme dost chytří, abychom věděli, proč jsme vůbec chytří?"


Tyto otázky se ukazují žhavější (ale i ožehavější) s příchodem počítačů a jsou ještě palčivější v současné stagnaci. Ano, čtete dobře, opravdu jsem napsal "stagnaci"! Vždyt už skoro dvacet let marně čekáme třeba na ony inteligentní počítače třetí či které generace, co nám naslibovali Japonci. Kde jsou počítače, které nám měli nahradit Shakespeara anebo roboti, kteří by uměli hrát na housle - myslím na pravé housle - jako Paganini? Vrcholem počítačového umění je pro mnohé lidi pořád ještě wordprocessor a nejlepší roboty se nám zatím podařilo vytvořit jenom z lidí!

Ale ne, pochopitelně to s tou stagnací nemyslím vážně. Úspěchy tu jsou, ale nejsou jaksi moc vidět a když, tak se objeví jen sporadicky. Máme my vůbec v tomhle směru nějaký cíl - myslím dosažitelný cíl? Protože k vytvoření umělé inteligence je potřeba bezesporu především inteligentní přístup k věci. Ale my bohužel většinou jen kopírujeme to, co vidíme - jako ti babooni. Což má ovšem s inteligencí jen velmi málo společného...

jansan